Vzájemná podpora žen je v politice nutnost, píše senátorka Šípová. Pro Heroine hodnotí výsledky voleb
Vsadit na ženské kandidátky se stranám vyplácí. V letošních volbách se do senátu dostal rekordní počet žen. Mezi nimi ovšem i takové, pro které je populismus výtahem k moci – stejně jako pro muže. I když nově zvolených žen je v senátu celá třetina, cesta k rovnosti bude ještě dlouhá, píše Adéla Šípová, která se před dvěma lety stala nejmladší českou senátorkou.
S velkou netrpělivostí jsem očekávala výsledky senátních voleb. Za nízké procento senátorek oproti senátorům se totiž jako Češka stydím. Zvlášť když se mě na počet političek zeptají v zahraničí. Ani tam situace není ideální, ale když řeknu, že v české horní komoře je 14,6 % žen, tak se mě zpravidla už dál nikdo na důvody nízkého zastoupení žen neptá.
Asi je všem jasné, že ženy mají v Česku při vstupu do politiky hodně překážek. A nebudou to jen potíže spojené s mateřstvím, protože pro vstup do Senátu je zapotřebí dosáhnout minimálního věku 40 let, což je věk, kdy plodnost žen směřuje pomalu k útlumu. Pes bude zakopán někde jinde a mě zajímá, kde a co s tím. Od letoška jsem členkou Rady vlády pro rovnost žen a mužů a současně také členkou Výboru pro vyrovnané zastoupení mužů a žen v politice a rozhodovacích pozicích. A tam se problematikou zabýváme.
Rekordní počet senátorek
Při posledním jednání výboru jsme debatovali, jakým způsobem sestavují strany a politická hnutí své kandidátky, zda přihlížejí k nutnosti vyrovnanějšího zastoupení žen, nebo to nepovažují za podstatné. Probírali jsme také, zda mají strany něco jako ženské frakce a jaký je jejich postoj ke kvótám. Zaujala mě debata o tom, jak se stalo, že v Senátu má procentuálně nejvíc žen senátorský klub KDU-ČSL. Lidovecké senátorky totiž bývají ve volbách úspěšné a mě osobně moc těší, že v Senátu jsou, byť lidovce nevolím. Letos tato strana opět prokázala, že vsadit na ženské kandidátky se straně vyplácí, a to i v době, kdy zdaleka není snadné před voliči mandát obhájit.
Z hlediska genderového zastoupení volby dopadly lépe než ty předešlé. Před volbami jsem měla obavu, jestli nakonec nedojde ještě k poklesu, protože šesti z dvanácti dosavadních senátorek končil mandát a jedna z nich (odstupující ministryně Anna Hubáčková) neobhajovala. Mé obavy se naštěstí nepotvrdily a procentuální zastoupení žen v Senátu vzrostlo. Do Senátu se dostal rekordní počet žen. Nyní je nás celkem 15 senátorek, tedy o tři více než dosud. Procentuální zastoupení tedy stouplo z 14,6 % na 18,5 %. Kandidátek bylo letos v celkovém pelotonu kandidátů rekordních 25 %, z 27 nově zvolených senátorů je devět senátorek – což znamená 33% úspěch žen!
Výsledky lze vykládat tak, že se politickým stranám sázet na ženské kandidátky vyplatilo. Doufám, že se tento trend podaří dlouhodobě udržet a třeba při dalších volbách procento žen opět stoupne. Letos se budu na skládání slibu senátorek a senátorů těšit, protože 33 % z nich budou ženy a to už je procento, v němž se ženy mohou cítit bezpečněji a nepotřebují se chovat jako muži, aby v kolektivu obstály. Mluvím jen o třetině Senátu, v celkovém počtu se to tedy „naředí“, ale snad se začalo blýskat na lepší a vyrovnanější časy, kdy se životní zkušenosti žen budou více promítat do politického rozhodování a patriarchální nadvláda skončí.
Co je v politice skutečné peklo?
Jedna okolnost ale mou radost trochu kazí. Samozřejmě že i mezi ženami jsou různé politické názory a i mezi nimi najdeme populistky – stejně jako mezi muži. Je tedy vlastně přirozené, že do Senátu se probojovaly i dvě ženy, jejichž názory považuji v jednom případě přinejmenším za populistické a ve druhém za extremistické. Populismus je pomyslným výtahem do politiky, zatímco ostatní se potí na schodišti.
A tak se stalo, že uspěla senátní kandidátka, která postavila svůj program na jakémsi pseudokonzervatismu a oslovila své voliče populistickými výroky o tom, že sexuální obtěžování žen je normální. Je otázka, zda by Daniela Kovářová k sobě dokázala přitáhnout pozornost a oslovit voliče svými skutečnými politickými názory, které by byly obsaženy ve standardním politickém programu. Takto na mě její vystupování působí jako jakýsi druh stockholmského syndromu v politickém prostředí.
Považujete za důležité podpořit ve volbách ženské kandidátky?
Cesta k rovným právům a rovnému zastoupení v politice bude ještě dlouhá a namáhavá. A právě proto je vzájemná pomoc a podpora žen tak důležitá. Ostatně byla to houževnatá Madeleine Albright, která s určitou dávkou nadsázky řekla: „Ženy, které nepomáhají ostatním ženám, mají speciální místo v pekle.“ Na peklo nevěřím, tím pomyslným peklem je ale pro mě to, že potřeby žen nejsou dostatečně promítány do politického rozhodování, což já osobně vnímám jako nedostatek respektu. Vždyť je nás ve společnosti více než polovina!
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
