Šikanují spolužáci i učitelé. Film odhaluje chorobnou neschopnost řešit toxické vztahy na školách
Ze šikany se i zásluhou sociálních sítí stává stále dostupnější nástroj nadvlády. V českých školách se s ní setkaly až dvě třetiny dětí. Přesto řada institucí vytváří zdání, že se jich problém netýká a situaci mají pod kontrolou. „Řešení“ přitom v mnoha případech spočívá pouze ve formální omluvě, která příčinu šikanózního chování neodstraňuje. Naopak staví oběť do zranitelné pozice a může vést k dalšímu vystupňování agrese. Uvedeným aspektům třídních vztahů se věnuje třetí celovečerní film režiséra Nejce Gazvody. Drama Vzor vzniklo v koprodukci Slovinska, Česka, Itálie a Srbska a po premiéře na zlínském filmovém festivalu nedávno vstoupilo i do českých kin.
Mnozí to zažili. Strach, že se vám spolužáci budou posmívat kvůli brýlím, koníčkům, tělesné konstituci, zamlklosti, proto, že jste nějaký úkol splnili špatně, nebo naopak mnohem lépe než ostatní. Pocit bezvýznamnosti poté, co si vás v tělocviku nikdo nevybral do týmu a musíte si jít sednout na lavičku. Dvojí ponížení, když do vás někdo ve školní jídelně za plného provozu strká, slovně vás napadá a hrabe se vám v jídle, zatímco zbytek rozlehlé místnosti jen mlčky přihlíží, vy palčivě vnímáte veškerou nevyžádanou pozornost upřenou vaším směrem, a ještě si vyčítáte, že se nedokážete bránit. Zažívá to také Jan, čtrnáctiletý protagonista filmu Vzor.
Jeho rodiče se nedávno rozešli. S matkou se přestěhoval z Lublaně do maloměsta kdesi na jihu Slovinska. Jana čekají poslední dva měsíce základky. A také zkouška psychické odolnosti. Poprvé potká naživo spolužáky a spolužačky, které kvůli proticovidovým opatřením dosud vídal jen online. Náročné období čeká i jeho matku Maju, školní psycholožku. Po rozvodu ji trápí pocit nízké sebehodnoty. Potřebuje, aby jí ostatní dávali najevo, že je dobrá kolegyně, hostitelka, milenka… k tomu jí ale chybí kuráž. Tu si dodává alkoholem. Do toho musí v Janově škole řešit vážné případy depresí a sebepoškozování.
