Tajení příjmů nebo manévry se střídavkou. Co nám rozvody nejen Hanychové ukázaly o výživném v Česku
Po sérii soudních sporů i mediálních přestřelek Agáta Hanychová před časem na sociálních sítích uvedla, že kvůli pohodě svých dětí už souhlasí se vším. „Plaťte výživné, jaké si myslíte, že si vaše dcery zaslouží,“ vzkázala otcům svých dvou dcer Jakubu Prachařovi a Jaromíru Soukupovi. Tahanicemi o to, kolik peněz náleží dětem po rozpadu rodiny, procházejí spousty párů, i když tomu obvykle nepřihlíží půlka republiky.
Jen v roce 2022 se rozvod dotkl 18,4 tisíce dětí. Zahrneme-li i nesezdané páry, odborníci odhadují, že celkový počet dětí zasažených rozchodem rodičů mohl být až dvojnásobný. Placení alimentů je tedy poměrně běžnou věcí. Přesto na otázku, jaké výživné si dítě zaslouží, nelze odpovědět jednoduchým ani jednotným výpočtem. Do výše alimentů vstupují příjmy obou rodičů, jejich majetkové poměry, věk i počet dětí. A také to, jak si mezi sebou otec a matka – ať už sami, nebo z rozhodnutí soudu – péči o děti rozdělí.
S výživným je také spojená spousta mýtů, třeba že výživné má pokrýt jen to, co dítě dokáže reálně každý měsíc „spotřebovat“. To ale není pravda. Základním principem je, že dítě by mělo mít stejnou životní úroveň jako jeho rodiče. „A je jedno, zda je v tu chvíli u matky, nebo u otce. K tomu právě slouží výživné – aby vyrovnávalo nerovnosti prostředí, v nichž se dítě bude nacházet,“ vysvětluje rodinná advokátka Michaela Dobrovičová.
V nároku na výživné není rozdíl mezi dětmi sezdaných a nesezdaných rodičů. V čem ale rozdíl je, že nesezdaní kvůli porozchodové péči o děti k soudu mohou, rozvádějící se manželé musejí. Rozvod však nemusí být bitvou, rodiče se mohou na péči o děti domluvit a soud pak jen dohodu přezkoumá a schválí.
