Fotografie z filmu Rok vdovy

Snímek Rok vdovy se skutečným příběhem pouze volně inspiruje, filmové vyprávění se liší v základních východiscích i faktických detailech.

Z původního textu scénář adaptuje především dějový půdorys jednoho roku.

Petru a její osud sledujeme namísto jednotlivých měsíců během čtyř ročních období.

Přirozený přírodní koloběh ve snímku ostře kontrastuje s byrokratickou mašinerií společenského pohledu na smrt, která se ani nesnaží předstírat, že se řídí nějakou logikou.

Prakticky v každé fázi vyřizování pozůstalosti vdova naráží na další obstrukce.

Režisérce se ve filmu daří zprostředkovat nesmírně bolestivou událost bez afektovaných emocí i patosu.

Na emocích filmu přidává linka sledující odcizení matky s dospívající dcerou Dominikou.

Petra bojuje s projevováním svých emocí, zpravidla je tak ukrývá do soukromí nebo si je zcela zakazuje.

Snímek tak nenabízí mnoho okázalých citových scén.

Redundantním dojmem působí příběhové zápletky s dalšími rodinnými příslušníky a postavami, které se v příběhu zjevují a mizí příliš rychle, než aby si od nich divák dokázal cokoliv vzít nebo hlouběji pochopit jejich motivace.