Podívejte se, jak se postupně emancipoval ženský šatník

Takové šaty se nosily v 50. letech 19. století v Americe. Tyto byly určené pro dopolední nošení, nikoliv na večer. Amelia Bloomer měla tehdy podobně objemných šatů už dost a chtěla změnu. Proto v roce 1851 napsala článek do časopisu The Lily, kterým odstartovaly její snahy o revoluci ženského šatníku.

Hedvábné šaty ze sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze jsou další ukázkou toho, co se nosilo před 170 lety. V té době se běžně nosilo pět až sedm spodniček, v šatech se skoro nedalo chodit, bylo v nich horko a na ulici pochytaly veškerou špínu.

Francouzská závodnice Marie Tual v cyklistickém úboru z roku 1896. Dámské kalhoty převažovaly tehdy hlavně coby cyklistické a plážové oblečení. Teprve postupně pronikaly do dalších oblastí života.

Amelia Bloomer v šatech podle svého návrhu. Model zvaný bloomerky se zkrácenou sukní a širokými „tureckými kalhotami“ se z dnešního pohledu nezdá jako zvlášť drastická změna, tehdy to ale způsobilo neuvěřitelný poprask. Kalhoty, které měly plnit čistě praktickou úlohu, se staly symbolem odporu proti „přirozené“ roli ženy.

Takto vypadal v polovině 19. století časopis The Lily, který vydával spolek v malé obci Seneca Falls ve státě New York. Právě v tomto časopise uveřejnila Amelia Bloomer článek o tom, jak nepohodlné a nezdravé je ženské oblečení.

Textilní průmysl hrál za průmyslové revoluce velmi důležitou roli. S příchodem továren všechny mechanické a časově náročné práce, především předení a tkaní, postupně převzaly stroje. Do Evropy se dovážela bavlna ze zámořských kolonií a zpracovávala se v továrnách. Na snímku je k vidění kartounka neboli továrna na potiskování bavlněných látek na Smíchově. Toxické barvy ničily zdraví nejen zaměstnancům, ale i lidem v okolí – obarvené látky se praly přímo ve Vltavě, kam se také vypouštěl veškerý odpad z továrny.