Cesta z města

V práci jsem oznámila, že končím, a kamarádkám se slzou v oku řekla, že v lednu se stěhuji.

Stěhování není jen formalita: kromě výměny občanek čeká velká změna i vaši duši.

Mnoho z mých známých, kteří jsou na tom podobně, říká, že jaro je dokonalou obhajobou útěku z města.

V zimě totiž mohou nastat situace, kdy budete potřebovat druhé. Ale druzí lidé tam co? Nejsou. Respektive jsou, ale jsou zalezlí, dělají, že vás nevidí.

Bylo mi trapné ťukat na dveře a říct: „Dobrý den, prosím, půjdete mi pomoct nandat okno? Nebo: „Je mi smutno, můžu k vám?“ A popravdě, ani se mi nechtělo.

Přišla jsem na to, že stěhovat se v lednu, za mě – od tehdy – nejvíc depresivním měsíci v roce, byl prostě blbý nápad.

Každopádně my, vesničani, víme, že po zimě přijde jaro. A jarem zase život začíná.

Když poprvé vejdete bosí na vlastní zahradu s ranní kávou v ruce a mžouráte do silného jarního sluníčka, třeba v pyžamu, ještě rozcuchaní…