Jak vypadá jeden den v africkém slumu

Každý den ke snídani některé místní děti dostávají kaši, jak místní velkoryse říkají kukuřičné mouce smíchané s vařící vodou.

Za teplou vodu, jak je patrné i z nápisu na každých modrých dřevěných dveří od sprch, dospělí zaplatí 15 keňských šilinků (tři koruny), děti o pět méně. Denně sem za hygienou přijde 150 až 200 lidí. „Můžou tam být, jak dlouho chtějí. Je to slum. Někdo třeba dělal špinavou práci a potřebuje víc času, tak jim to nemůžete omezovat. Není žádný časový limit,“ vysvětluje Violet, která tak musí hlídat jedině to, aby jí někdo nevběhl do sprch bez zaplacení.

Denní čilý pracovní ruch v největším africkém slumu.

Lidské mraveniště kypí životem.

I bez elektřiny je po ránu plno u veřejných toalet, na nichž je vidět i cítit, kolik lidí je užívá. Stejně jako za sprchy za ně obyvatelé slumu, který stojí jen pár kilometrů od centra Nairobi a keňského parlamentu, musí platit.

Jedna návštěva tureckých záchodků, k nimž to mnozí ze svého domova mají i čtyři nebo pět minut, přijde na deset šilinků (dvě koruny). To se možná nezdá jako moc peněz, ale pro většinu obyvatel Kibery, která žije v absolutní chudobě a musí vyjít s méně než 1,90 dolaru na den (47 korun), to rozhodně není zanedbatelná částka. Nezřídka se tak stane, že někdo na zaplacení prostě nemá, a na záchod pak chodí na dluh.

Hlavní asfaltové cesty lemované obchody a stánky s občerstvením, domácími potřebami nebo třeba dřevěným uhlím se hemží stovkami lidí, kteří jdou do školy nebo za prací.