Není trans* a o jejím těle nevíme nic. Boxerka a skeptikové, kteří objevují nejednoznačnost genderu

Pojďme si nejprve ujasnit, o kom se v případě čtvrtečního kontroverzního zápasu vlastně bavíme. Na jedné straně ringu stojí v rámci váhové kategorie 66 kilo pětadvacetiletá italská boxerka Angela Carini, na straně druhé její oponentka, alžírská zápasnice Imane Khelif. Carini i Khelif se obě zúčastnily už olympiády v Tokiu a několika šampionátů. Když proti sobě stanuly letos, stačil Khelif jeden silný úder do nosu Carini. Po 46 sekundách Italka raději zápas ukončila a ze záběrů je zřejmé, že jeho průběh pro ni byl obrovským zklamáním. V pozdějším vyjádření řekla mimo jiné to, že jí nepřísluší hodnotit férovost či neférovost zápasu. Po obrovské bolesti v obličeji ale prý věděla, že ho nebude moct dokončit.

Pětadvacetiletá Khelif, která Carini ránu uštědřila, boxovala na mezinárodních soutěžích se ženami až do roku 2023, tehdy ji Mezinárodní boxerská asociace vyřadila z šampionátu v Indii. Podstatné ovšem je, že důvodem podle oficiálního prohlášení organizace nebyla její údajná vysoká hladina testosteronu, ale výsledky „jiného a uznávaného testu, jehož specifika zůstávají důvěrnou informací“. Ve skutečnosti tedy navzdory některým reakcím tvrdícím, že Khelif je „nežena“, nevíme o jejím těle zatím téměř nic. Jedinou výjimkou je fakt, že Khelif není trans* (tolik k „trans* ideologii v praxi“ nebo „mužům s ženským make-upem“, jak na sociální síti X hřímá Aliance pro rodinu a známý lékař Lukáš Pollert). V muslimském Alžírsku, jak upozorňuje server USA Today, by to ostatně bylo dost komplikované.

Podle mluvčího Mezinárodního olympijského výboru Marka Adamse má Khelif v dokladech uvedeno ženské pohlaví. S ženami boxuje od mládí. Nejde tedy o případ podobný kontroverzi kolem plavkyně Liy Thomas, která nejdřív soutěžila jako muž a po tranzici začala dominovat v ženské kategorii, a neměl by vyvolávat stejný typ vášní. Paralela tady funguje spíše s jihoafrickou atletkou Caster Semenya, která má od přírody mužské i ženské genetické atributy, a jejíž případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva. Informace o tom, že má Khelif mít mužskou chromozomální výbavu, pocházejí od ruské státní zpravodajské agentury TASS, kterou na ni měl upozornit šéf Mezinárodní boxerské asociace Umar Kremljov. Vyjádření od důvěryhodnějšího zdroje nebo dokumentaci, která by tvrzení Kremljova potvrdila, dosud nemáme.

Ani to, na základě jakých přesných kritérií Khelif a taiwanské boxerce Lin Yu-Ting Mezinárodní olympijský výbor účast na hrách naopak povolil, není jasné. A nejspíš ani nebude, protože ani výbor informace zveřejnit nechce. Víme tak pouze to, že měření hladiny testosteronu není podle jeho zástupců dokonalou a jedinou určující metodou, jak připomíná list The Guardian. Sportovní testování je ostatně velmi složitou disciplínou, která by nejspíš vydala na několik samostatných textů, a spory kolem něj nejsou nic nového. A konečně do hry vstupuje také konflikt mezi zmiňovanou Mezinárodní boxerskou asociací a Mezinárodním olympijským výborem kvůli podpoře Ruska a účasti ruských sportovců v boxerských soutěžích, což ještě přidává na spekulacích na obou názorových pólech.

Co si tedy máme s pouhou hrstkou faktů počít? Khelif má díky svému tělu patrně určité přirozené výhody, podobně jako má například geniální plavec Michael Phelps nadměrně široké rozpětí paží. Zakázat jí soutěžit se tak jeví jako diskriminační. Jenže ačkoliv za sebou Khelif rozhodně nemá jen výhry, záběry čtvrtečního zápasu ukazují, že jejím soupeřkám už může jít i o zdraví. Bezpečí sportovců a sportovkyň by přitom mělo být v soutěžích prioritou. 

Je jasné, že svět se bude muset k problematice genderu ve sportu nakonec nějak postavit – a v zájmu všech by u toho měl mít chladnou hlavu. Nekonečná debata o tom, kde končí přirozená genetická výhoda a kde začíná diskriminace ostatních sportovkyň, otevírá řadu otázek. Měl by mít každý sport jedinou kategorii, v níž spolu soupeří všichni bez rozdílu a všem je na první pohled „měřeno stejně“? Mělo by takové pravidlo platit i pro bojové sporty? A pokud na takové úvahy přistoupíme, co to udělá s ženským sportem jako takovým, který až do minulého století bojoval s ideologickým šovinismem o tom, že ženy neumí a neměly by podávat fyzické výkony jen proto, že se v průměru silově nevyrovnají mužům? 

Hledání odpovědí bude v příštích letech čím dál naléhavějším úkolem. Vzepětí kolem Khelif ale ukazuje, že navzdory tomu, co hlásá J. K. Rowling nebo Elon Musk, nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled může zdát. Proklínané „gendery“ nevyjímaje.