Knihkupectví jako z Alenky v říši divů. Pražský Atypical je oáza klidu pro lidi s ADHD i introverty

Neurodivergence se týká specifických způsobů, jakými mozek některých lidí přijímá a zpracovává podněty a jež se liší od toho, co je typické pro většinu. Pod přívlastek neurodivergentní se tak řadí nejen lidé s  ADHD, s poruchou autistického spektra, dyslexií, dysgrafií, ale také s lehčími formami odlišného neurokognitivního fungování (neurokognitivní systém je systém mozku pro poznávání okolního světa, pozn. red.). Patří sem celé spektrum vrozené vysoké citlivosti nebo hypersenzitivity způsobené například poraněním mozku či traumatem. Atypical Bookshop ale počítá i s tím, že jste třeba „jen“ introvertní nebo právě procházíte syndromem vyhoření, trpíte úzkostmi nebo depresemi.

Natálie Ambrožová je vystudovanou knihkupkyní a v oboru nějakou dobu pracovala. Pak se vydala směrem marketingového a obsahového stratéga, což se jí nyní při budování vlastního projektu hodí. Sama je neurodivergentní a výzvy týkající se duševního zdraví ji provázely od dětství. „Pro děti se speciálními potřebami je tu naštěstí čím dál větší podpora ve vzdělávání i v životě. I proto se zaměřujeme především na dospělé a dospívající,“ říká.

S termínem „speciální potřeby“, který si společnost zvykla vnímat ve spojitosti se školstvím do značné míry jako označení dítěte, jež nestačí většině nebo potřebuje asistenta, Ambrožová problém nemá. „Je to zatím dáno našimi jazykovými limity. Až se změní společenské vnímání neurodiverzity (rozmanitost ve vnímání našich mozků, pozn. red.) a bude brána jako normální součást reality, stanou se z toho prostě potřeby. Protože neurodiverzita je fakt. Je přirozená. Je to tak i v přírodě. Pojem biodiverzita přeci žádné negativní konotace nemá a víme, že je potřebná,“ vysvětluje majitelka Atypical Bookstore.

Odlišnosti v tom, co kdo vnímá jako komfortní, respektuje prostor knihkupectví třeba i tím, že u vystavených věcí návštěvníci najdou popisky jako „vyzkoušej mě“, „sáhni si na mě“, tak trochu po vzoru Alenky v říši divů. Cílem je, aby lidé s obsluhou komunikovat nemuseli, pokud z jakéhokoliv důvodu nechtějí. Nic jako slavnostní otevření s davem hostů a uvítacími drinky se tu nekonalo. Namísto toho proběhl celý „opening week“, aby se předešlo větší koncentraci lidí, která může být například pro introverty nepříjemná.

Protože Atypical Bookshop funguje také jako vzdělávací hub, konají se tu ve spolupráci s odborníky i přednášky a workshopy. Naposledy tady proběhl kurz mindfulness nebo exkurze do tématu neurodiverzity pro deváťáky z jedné mimopražské základní školy.

Samostatným odvětvím jsou pak kurzy pro firmy, které se rozběhnou v druhé polovině roku. „Komunikujeme s některými korporacemi, které se začínají zabývat tím, jak přistupovat k neurodivergentním zaměstnancům a vytvořit jim vhodnější pracovní podmínky,“ vysvětluje Tereza Plavecká, která má v projektu na starost PR a marketing. Jmenuje mimo jiné velký mediální dům a mezinárodního technologického giganta. „Zároveň pozoruji, jak roste poptávka personalistů nebo ‚happiness‘ manažerů a manažerek třeba po jiných konceptech teambuildingů, tak aby to vyhovovalo i lidem, kteří jsou introvertní, nejsou tak kontaktní a podobně.“ Firmy zkrátka přicházejí na to, že investovat do prevence vyhoření svých zaměstnanců je výhodné.

Tím se dostáváme k ekonomickému rozměru celého projektu. Eva Fouani, která za Atypical Bookshop komunikuje s dodavateli, sdílí postřeh o tom, jak si spousta z nich myslí, že knihkupectví budují z grantu. „Běžná praxe je taková, že například na podporu lidí s poruchou autistického spektra tu fungují především neziskovky a fondy. My chceme naopak ukázat komerční potenciál v této oblasti a ziskovost projektu,“ říká. „Je to provázané. Dotýkáme se i tématu neurodiverzity na trhu práce, v níž chceme šířit osvětu. To, že je někdo neurodivergentní, neznamená, že na pracovním trhu nemá hodnotu, že není schopen vydělat peníze uplatněním expertizy v nějakém oboru,“ dodává Eva.