Přerod porodnictví v Česku
Největší pozornost si většinou získají ty porodní příběhy, které jsou dramatické a ve kterých se něco pokazilo. Příběhy o nepovedených porodech, necitlivém zacházení a traumatech. Jenže to není kompletní obrázek toho, jak se u nás rodí. Probíhají v českém porodnictví skutečné změny, nebo jde jen o realitu sociálních sítí? Nad tím se zamýšlí Ondřej Šimetka, který vede vyhledávanou porodnici v Ostravě.
Na výše uvedenou otázku existuje jednoduchá odpověď. Probíhají. Změna se děje, to je zcela zjevné. Možná ne rovnoměrně po celé republice, ale děje se. Ta největší se týká celkového přístupu k ženám, posunu od striktně lékařsky vedeného dohledu nad fyziologickým těhotenstvím a porodem k modelu, který více zdůrazňuje individualitu a autonomii žen. Ovšem při zachování kvality péče a výsledků. Vertikální vztah „lékař – porodní asistentka – těhotná či rodící žena“ se mění na horizontální, kdy se všichni navzájem poslouchají a diskutují.
Sleduji tyto trendy s velikou radostí. Na našem pracovišti, v porodnici Fakultní nemocnice Ostrava, ženy běžně vyjadřují zájem o jiné formy péče v průběhu těhotenství, porodu a po něm. Takové, které jim umožní více kontroly nad těhotenstvím a porodním procesem a respektují jejich individuální potřeby a přání. Jsou kvůli tomu ochotné přijíždět z dálky, z míst, kde jejich představám není tak nasloucháno. Více diskutují a ptají se na jednotlivé postupy, zajímají se o to, jakých výsledků dosahujeme nejen v oblasti přežití matek a novorozenců, ale hlavně „jemnějších“ parametrů, jako je například neseparování matky a dítěte, nástřih hráze, zásahy do porodu, porodní polohy, podpora kojení, nabídka péče fyzioterapeuta a další.
Ondřej Šimetka
Přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky LF OU a FN Ostrava. Člen výboru odborných společností. Jeden z 50 nejlepších lékařů Česka podle časopisu Forbes. Strávil několik let na misích s Lékaři bez hranic, OSN a dalšími ve Východním Timoru, na Srí Lance, v Libérii, Beninu nebo Kambodži. Na Timoru se v průběhu 20 let podílel na programu vedoucím k 80% snížení mateřské úmrtnosti. Je senátorem Parlamentu ČR.
Změnám v porodnictví dnes nahrává několik faktorů. Jedním je značný pokles porodnosti, který pociťují všechny porodnice a nutí je změnit přístup k rodičkám. Dalším je zveřejnění dat z českých porodnic, k němuž došlo až na základě verdiktu Ústavního soudu, ale došlo. Data, byť ne příliš spolehlivá, ukázala, že mezi českými porodnicemi existují značné rozdíly, ať už se jedná o četnost císařských řezů, nebo počet vyvolávaných porodů, nebo o nástřihy hráze. Právě u nástřihů hráze nelze situaci vysvětlit jinak než zažitými zvyklostmi personálu. Neexistuje žádné medicínské vysvětlení až osminásobného rozdílu v počtu nástřihů mezi jinak srovnatelnými porodnicemi.
Dobrým příkladem změny mohou být i porody do vody nebo mimo porodnické lůžko. Porody do vody nás v Ostravě nadchly. Loni takto u nás ve Fakultní nemocnici Ostrava porodilo šedesát žen, letos za první čtyři měsíce již více než třicet a jejich počet stále roste. I my jsme v průběhu let měnili na porody do vody názor. Dříve jsme je vnímali spíše negativně, později jsme si na základě přání rodiček vanu pořídili a na vlastní oči se přesvědčili, že jde o metodu bezpečnou, ale hlavně ženami velmi dobře vnímanou a umožňující prožít porod opravdu bez zásahů.
Podobné je to s porody na gauči, kterými jsme na dvou pokojích nahradili klasická porodní lůžka, takzvané „kozy“. Gauče jsme dostali darem od Nadačního fondu Propolis 33 Lilii Khousnoutdinové jako první v Česku a jsme za to moc rádi. „Koza“ je užitečná věc, velice potřebná, zejména pokud je nutné ošetřit porodní poranění nebo vyřešit komplikaci u porodu či složitější situace, kterých je u nás v perinatologickém centru mnoho. Tam je opravdu k nezaplacení. Gauč, který lze snadno přestavovat do různých forem, ale intuitivně navádí ženu do jiných poloh, než je poloha na zádech, která je pro většinu porodů nevhodná. U žen rodících na gauči významně klesl počet porodních poranění, stoupla jejich spokojenost, a dokonce myslím, že vzrostla i spokojenost většiny personálu. Je fascinující sledovat, jak se tyto trendy šíří. Minimálně dvacet dalších porodnic v ČR i na Slovensku se nechalo inspirovat a porodní gauč si také pořídily.
Ještě nedávno jsme si o některých těchto trendech mysleli, že jsou nerealistické nebo nerozumné. Jejich zavedení do praxe ale prokazuje, že umožňují ženám skutečně prožít porod jinak, a to při zachování stejné bezpečnosti. Jako klíčové se ukazuje vnímání porodu, které lze popsat slovním spojením „pozitivní porodní zkušenost“. Nejde přitom o „zážitkové porodnictví“ či „sobecké postoje matek“, jak tyto hodnoty někteří stále ještě zesměšňují.
Zároveň platí, že u porodu je nejdůležitější lidský faktor v podobě porodní asistentky, případně lékaře či lékařky. Vana, gauč nebo jiné pomůcky ztrácejí smysl, pokud je personál nevstřícný. A i tady vidím změnu – velmi pozitivně vítám nové vzdělávací akce pro lékaře i porodní asistentky, které se objevily v posledních třech letech, které se zaměřují na porodní asistenci, podporu fyziologických procesů, komunikaci a multioborovou spolupráci.
Změna tedy reálně probíhá a nové trendy se šíří. A to je pozitivní. Není to jen bublina na sociálních sítích. Se sítěmi ale souvisí významný rozvoj marketingových aktivit porodnic, který někdy bývá ošemetný v tom, že může vyvolat nerealistická očekávání žen. Někdy se porodnice zaměřují na méně podstatné věci, jako jsou různé hotelové služby či dárečky, a ne na prezentaci vlastních výsledků nebo přehled dostupných medicínských služeb. Osobní návštěvu porodnice sociální sítě rozhodně nenahradí. A v dobré porodnici se s rodičkou rádi sejdou a prodiskutují různé varianty péče.
