Vyhledávání:

Novinářka a publicistka. Denně píše pro ASZdziennik a spolupracuje s Wysokými Obcasami. Autorka audioknihy „Polsko pro Polky" –průvodce o tom jak žít, když jsi žena v Polsku. Absolventka aplikované lingvistiky na Varšavské univerzitě.

Toto je zkušební medailonek pro tréninkové účely.

Vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. První novinářské zkušenosti sbírala v Benešovském deníku a při studiu si vyzkoušela i práci v České televizi. Tři roky působila jako externí redaktorka zpravodajského serveru iROZHLAS.cz. Volný čas nejradši tráví malováním nebo sezením s přáteli nad vychlazeným pivem.
Pro kontaktování použijte e-mail [email protected].

Redaktorka zahraniční redakce Aktuálně.cz. Dříve spolupracovala s Českým rozhlasem. Vystudovala politologii, literaturu a žurnalistiku na univerzitách ve Skotsku a v New Yorku.

Začínala v roce 2012 jako redaktorka Lidových novin. Jako novinářka pracovala v různých afrických i asijských zemích. Zakládala misi Člověka tísni v Demokratické republice Kongo. Posledních 8 let dokumentovala válku s Islámským státem a válku v Sýrii. Spolu s Lenkou Klicperovou podnikly 13 cest do Sýrie a 5 do Iráku. Dokumentovaly i tureckou invazi do Sýrie v roce 2019. Reportovaly o válce v Libyi a přímo na místě reportovaly o válce o Náhorní Karabach. V březnu 2022 Markéta strávila dva týdny na Ukrajině. Je spoluautorkou 6 knih. Svoje reportáže publikuje zejména v pořadu Reportéři ČT. Spolupracuje ale s mnoha českými i zahraničními médii. Dalším jejím tématem je migrace do Evropy - sleduje pravidelně balkánskou i libyjskou migrační trasu. Je spoluautorkou několika reportáží oceněných cenou Czech press photo.

Veronika Šprincová je ředitelka nevládní organizace Fórum 50 %, v letech 2015 až 2019 předsedala Genderové expertní komoře ČR. Ve své odborné práci se zaměřuje na téma rovnosti žen a mužů, především na zastoupení žen v politice. Je absolventkou Katedry genderových studií Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, kde také externě vyučovala.

Sociální pracovnice, zdravotní sestra, krizová interventka. Od roku 2006 působí v sociálních i zdravotních službách ve Spolku Ulice Plzeň, věnuje se adiktologickým tématům, ale také dalším, které s nimi souvisí, jako je práce v sexbyznysu, pouliční medicína, duální diagnózy a podobně. Snaží se hledat cesty i tam, kde systém selhává.

Píše především o kultuře, v současnosti např. pro Deník N, Reflex nebo Marketing&Media. V minulosti vedla kulturní rubriku časopisu Týden. Texty publikovala např. v časopise Mladý svět, v Týdeníku Echo, Týdnu, Instinktu, Orientaci Lidových novin nebo v literárním časopise Tvar. Byla také redaktorkou někdejšího časopisu MarketingSalesMedia. Vystudovala mediální studia a politologii a mezinárodní vztahy na FSV UK.

Vystudoval Arts management s vedlejší specializací v žurnalistice na Vysoké škole ekonomické v Praze. Dlouhodobě pracuje pro Národní památkový ústav a spolupracuje s redakcí magazínu LUI. Jako průvodce pracoval na zámku Blenheim ve Velké Británii a také v Buckinghamském paláci, kde se mu dostalo cti osobně se setkat s Alžbětou II. Právě pracovní pobyty v Británii v něm podpořily zájem o vše, co se točí kolem této panovnice, a proto aktivně vyhledává literaturu týkající se jejího života, královských residencí i sbírek. Kromě toho rád cestuje a peče.

Kristina Šůsová vystudovala bakalářský program v oblasti společenských věd a blízkovýchodních studií na Sciences Po Paris a aktuálně studuje mezinárodní rozvoj na Londýnské škole ekonomie a politických věd. Strávila také semestr v USA na Wellesley College a MIT a reprezentovala českou mládež jako Mladá delegátka do OSN (2020-22). Kromě mezinárodních vztahů, rozvoje a bezpečnosti ji ale zajímá i genderová (ne)rovnost a feministická zahraniční politika. Těmto tématům se věnovala během svých pracovních stáží v českých a mezinárodních vládních a akademických institucích. Momentálně působí jako projektová koordinátorka Databáze expertek v Asociaci pro mezinárodní otázky.

Anna Schubertová je doktorandka komparatistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, členka Iniciativy Nahlas a od letošního října také akademického senátu fakulty. Studovala filosofii, bohemistiku a komparatistiku, ve svém disertačním projektu se věnuje teoriím literárního realismu ve 20. století a je autorkou monografie Stávám se řečí. Smrt a návrat autora v perspektivě filozofie identity (2021), jež vznikla na základě její diplomové práce. Mezi její koníčky patří boj za rovné příležitosti a pletení.

Veronika Korjagina vystudovala filozofii a anglistiku na FFUK v Praze. Je členkou Iniciativy Nahlas a dlouhodobě se zajímá o téma sexualizovaného násilí na univerzitách.

Adéla Šípová je současnou senátorkou za obvod č. 30 Kladno, od jara 2022 také členkou Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Ve své práci se zaměřuje na odstraňování bariér a nerovností ve společnosti. Jako jedna z mála se nebojí otevřeně mluvit o potřebě vyššího zastoupení žen v politice a usiluje o zřízení komise pro rodinu a rovné zastoupení, která by tuto problematiku řešila na půdě Senátu. Civilním povoláním je advokátkou s širokou praxí od veřejných zakázek až pro trestní právo. Je maminkou pěti dětí a svůj volný čas ráda tráví na kole nebo výlety do přírody.

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, je redaktorem serveru Kinobox a přispívá například do Cinepuru, Filmu a doby, Dok.Revue a A2.

Hraje divadlo, zpívá v kapele, peče dorty a miluje stará auta a motorky. Má řidičák na úplně na všechno kromě autobusu. Vede automobilovou redakci ve vydavatelství Economia.

Mluvčí spolku Milion chvilek pro demokracii. V roce 2018 spoluzaložila Milion chvilek v Brně, proto se rozhodla ukončit studium češtiny a pedagogiky na filozofické fakultě. V minulosti pracovala na pozici redaktorky zpravodajství na Radiu Proglas, kde se později stala redaktorkou pořadu a podcastu Na dřeň, nyní nezávislý Bez filtru podcast. Miluje vůni přírody, nekonečné túry a chaty bez vody a elektřiny, nemá moc v lásce sociální sítě.

Polsko-česká socioložka působící na FHS UK a v Centru pro společenské otázky SPOT. Ve své akademické a výzkumné práci se věnuje otázkám sociologie rodiny a také kulturní a vizuální sociologii.

Publicistka a překladatelka. Pochází z Ruska, od svých 21 let žije v Praze. Zabývá se antiutopickou a dystopickou tradicí ve světové literatuře. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v roce 2018 obhájila disertační práci Teorie petrifikovaných světů na příkladu antiutopické a dystopické literatury. Přispěla do několika českých a mezinárodních odborných sborníků a pravidelně publikuje v českých periodikách.

Čechokanaďanka žijící v Kanadě na území Smlouvy 6. Analytička politického výzkumu, poskytuje konzultace. Magisterský titul získala v oboru mezinárodních bezpečnostních studií. Její práce se zabývá intersekcionalitou a zkušenostmi žen a LGBTQI+ osob s genderovou analýzou. Zajímá se o mezinárodní politiku a rozšíření dekoloniální praxe v boji proti rasismu.

Studovala filmová studia a bohemistiku a přes dvě dekády pracuje v kulturních a společenských časopisech jako redaktorka a editorka (Cinepur, A2 kulturní čtrnáctideník, Literární noviny, dok.revue, Týdeník Rozhlas). Jako editorka připravila několik knih o filmu. Zajímá ji nejen film a umění, ale cokoliv, co člověka vede ke kritickému myšlení.

Působí jako advokát a jako odborný asistent na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Ve své advokátní i akademické praxi se zaměřuje na náboženskou svobodu, lidská práva, pomoc obětem trestné činnosti a právo duševního vlastnictví.

Novinář zahraniční redakce ČTK, toho času na mateřské dovolené. Dříve vládní a berlínský zpravodaj agentury. Když má prostor a čas, píše nejraději o Africe, o tématech, kterým se u nás nedostává pozornosti, ale zaslouží si ji, o věcech, které může pomoci měnit každý z nás. Efektivní altruista.

Spisovatelka a scenáristka, od roku 2011 žije ve Varšavě. Jako prozaička debutovala v roce 2009 románem Marijin dvor. V roce 2021 jí vyšla druhá prozaická kniha Z čeho je den, ve které vypráví o fungování takzvané patchworkové rodiny. Za tuto knihu v roce 2021 získala Literární cenu Knižního klubu. Prejdová vystudovala filmovou vědu na Univerzitě Karlově, v minulosti působila jako publicistka, dramaturgyně Febiofestu a pracovala v distribuční společnosti Artcam.

Monika Otmarová
Novinářka. Působila jako redaktorka v časopise Moje psychologie. Nyní spolupracuje s Pamětí národa, časopisy Elle, Marianne a dalšími ženskými tituly. Bavila ji vždycky psychologie, a tak ji společně se sociologií vystudovala na FF UK. Mluvit s lidmi a psát ji baví pořád. Kromě toho ráda běhá, cvičí jógu, má tři děti a sedm koček.

Studuje mediální studia a žurnalistiku a mezinárodní vztahy na Masarykově univerzitě v Brně. Svou praxi v médiích začala vloni v brněnské redakci České televize jako redaktorka Instagramu. V ČT působí dodnes. V roce 2022 se také stala ambasadorkou Evropského roku mládeže. Svůj volný čas ráda tráví s přáteli nad šálkem dobré kávy, focením nebo cestováním.

Studentka Mediálních studií a žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Zabývá se sociální problematikou a kulturou. Věří, že slova mohou změnit svět v lepší místo. Její největší láskou je Portugalsko.

Vystudovala VOŠ publicistiky, skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka a hudební vědu na FF UK. Na muzikologii měla možnost poprvé nahlédnout dějiny hudby z postkoloniální a feministické perspektivy a z této zkušenosti čerpá dodnes. Působí jako hudební redaktorka na vlnách ČRo Vltava. V minulosti spolupracovala také s Akademií věd ČR, kde se v NKC - gender a věda věnovala mimo jiné zviditelňování činnosti českých vědkyň.

Šéfdramaturgyně Českého rozhlasu pro digitální obsah. Připravuje nové obsahové projekty, pilotuje experimentální audia a dlouhodobě se zajímá o téma umělé inteligence a transhumanismu.

Pracuje v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO) jako datová analytička čínských projektů MapInfluenCE a CHOICE a projektová koordinátorka iniciativy Future CHOICE.
Absolvovala bakalářské a magisterské studium Bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. V AMO nejdříve působila jako výzkumná asistentka čínských projektů od září 2020. Další zkušenosti získala na stáži na českém velvyslanectví v Litvě a v České televizi. Působila jako dobrovolnice v neziskových organizacích Amnesty International a Egyptská Fronta za lidská práva a jako redaktorka studentského časopisu Security Outlines. Ve své diplomové práci se zabývala čínskou propagandou, konkrétně televizí CGTN a jejími různými jazykovými variantami.

Žena jednoho muže a máma dvou holek, ctitelka jógy, občas daňová poradkyně. Po mnoha letech nasazení v poradenství a financích se učí zpomalit a žít svůj život pro sebe.

Vedoucí oboru Studium nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, sémiotik a odborník na analýzu dat ze sociálních sítí. Od srpna 2017 do konce dubna 2021 byl ředitelem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Věnuje se strojové analýze přirozeného jazyka. Spoluzakládal překladatelský časopis Plav.

Novinářka, příležitostná dokumentaristka a autorka knihy Máma má práci. Aktivně se věnuje tématům spojeným se sociální problematikou, sexuálním násilím, projevy extremismu, duševním zdravím a politikou. Nejradši tráví čas se svou rodinou, ve vaně a v zoo u výběhu goril, které ji odmala fascinují.

Vystudovaná softwarová inženýrka, iniciátorka a mentorka sociálně prospěšných organizací, bývalá ředitelka pro diverzitu, inkluzi a spolupráci s komunitami, dobrodružka. Nezisková organizace Czechitas, kterou založila, proškolila už přes 130 tisíc žen v digitálních a technických dovednostech a tisícům z nich našla práci v IT. Dlouhodobě se snaží dostat do technologií více žen, neboť vnímá jejich obrovský nevyužitý potenciál a talent pro obor.

Od dětství se pohyboval v zahraničí a vystudoval práva na Sciences Po ve Francii. Zasazuje se o rovnoprávnost, zaměřuje se zejména na oblast LGBTQ+ a na klima. Jeho aktivity zahrnují i spolupráci s vládou či Evropskou unií. Má za sebou roční mandát na pozici mladého delegáta OSN, kde vystoupil s projevem o lidských právech.

Alice Suchá vystudovala „Ochranu a tvorbu krajiny“ a „Rozvoj venkova“, kvůli migréně nedokončila doktorát na Mendelově univerzitě, přišla o zaměstnání a skončila v invalidním důchodu. S migrénami žije od svých tří let a poslední roky se k nim připojily i chronické bolesti hlavy. Nejen o nemoci a životě s ní píše na Instagram (@drepim_doma) i blog Dřepim doma (www.drepimdoma.cz) a spolupracuje s pacientskou organizací Migréna-help.

Marcela Poláčková je psycholožka, specializuje se na sexuální výchovu a prevenci sexualizovaného násilí. Je spoluautorkou knihy o sexuální výchově Děti to chtěj vědět taky: o respektujících vztazích a sexuálním zdraví (2022), kterou vydala nevládní organizace Konsent, se kterou dlouhodobě spolupracuje na vzdělávacích programech. Věnovala se výzkumu přístupu policie k ženám, které nahlásily znásilnění na Policii ČR. Následně na Odboru rovnosti žen a mužů ÚV ČR spolupracovala na tvorbě školení zaměřeného na podporu citlivého přístupu policie a na prevenci sekundární viktimizace lidí se zkušeností se sexualizovaným násilím.