Před rokem jsem začala psát o holčičí masturbaci. Začali se mi ozývat kluci a ptát se, proč nepíšu i o masturbaci klučičí. Fér otázka – rozšířila jsem záběr i na kluky a zjistila, že otevírají jiná témata než holky. Pro některé z nich není masturbace vůbec téma, je to prostě každodenní zábava, hra. Hodně kluků experimentuje s abstinencí od masturbace nebo se více zamýšlejí nad množstvím energie, kterou do ní investují a rádi by ji často poslali jiným směrem.
Kluci mi často v „masturbačních rozhovorech“ vysvětlují, že si chtějí v hlavě udělat prostor kromě sexuality i na jiné věci. Fakt, že dokážou tuhle potřebu ovládat, jim dává sebevědomí. Experimentují s půsty a pár z nich dojde do bodu, kdy se rozhodne úplně přestat masturbovat. Obracejí se pak k různým organizacím nebo hnutím, která pomáhají lidem odvykat si od masturbace a porna.
Když jsem jednou ležela v posteli s Matyášem a povídali jsme si o sexu a masturbaci, vypadlo z něj, že je po orgasmu vždycky strašně vyčerpaný. „Většinou seš vyřízenej, aspoň krátkodobě.“ Pro kluky většinou znamená orgasmus odliv energie, vyčerpání, spánek. My holky se po orgasmu cítíme odlišně, téměř hned jsme připravené na další. „Holky bývají po orgasmu živější, zatímco chlap je dead,“ popisuje devětadvacetiletý programátor Lucien. Fakt, že muže každý orgasmus vyčerpá, je nutí k přemýšlení o tom, jak pracovat se svojí energií, pokud masturbují často. Kilián k tomu dodává: „Nevim, jestli je to věkem, protože dřív na střední mi to bylo úplně jedno, ale teď o tý energii víc přemejšlím.“
Já, když masturbuju ráno, vím, že pak půlhodinu ležím v posteli a už si nejdu zaběhat, už nevstanu a nezacvičím si jógu. Dopamin se vyplavil a nepotřebuju tyhle věci.
Robert mi popisoval moment, kdy mu začala masturbace narušovat pracovní den, protože je zvyklý masturbovat každý den a někdy taková seance trvá i hodiny. Brouzdá po porno stránkách, střídá videa, vybírá si, prostě tím tak pluje a užívá si to. Oskar formuluje jasnou poučku: „Nemasturbovat ráno před prací, ale až za odměnu večer… Já, když masturbuju ráno, vím, že pak půlhodinu ležím v posteli a už si nejdu zaběhat, už nevstanu a nezacvičím si jógu. Dopamin se vyplavil a nepotřebuju tyhle věci.“
Určitá spojující linka mezi orgasmem a únavou je tématem mezi sportovci ve vztahu k jejich výkonu a kumulaci energie. Markéta Ševčíková v pořadu Sport je věda na Českém rozhlase Plus v debatě s doktorem Homoláčem zmiňuje výzkum Ženevské univerzity, který sledoval u patnácti vrcholových atletů a fotbalistů výkonnost po sexu nebo různě dlouhém sexuálním půstu. U žen – sportovkyň prožitek orgasmu snižuje svalové napětí a svalovou bolest, vede k lepší regeneraci svaloviny. Zato ejakulace v mužském těle vyvolává potřebu spánku, takže se muži sportovci na rozdíl od sportovkyň cítí malátní a nedostatečně nabuzení.
Masturbují ženy i muži. Směřujeme ke stejnému bodu, ale ocitáme se při tom v jiných světech s odlišnými pravidly a úskalími. Přečtěte si:
Jak muži masturbaci prožívají a jak o ní (ne)mluví
Temný svět mužské masturbace. Závislost, sebeznásilňování a půsty
Rozptýlení, mentální vypnutí, nabuzení k práci. Pár kluků dávalo orgasmus do souvislosti i s kreativitou. Roberta například masturbace a orgasmus rozptýlí v dlouhém kreativním procesu, aby se k němu zase mohl vrátit. „Při kreativní práci potřebuju narušovat ten proces. Nemůžu se soustředit celý den v kuse, tak to vědomě rozbíjím… Beru to jako relax, mentální vypnutí, někdo jde meditovat, já jdu dělat tohle, nemusím u toho přemýšlet, když sedím celý den doma, mám i pocit fyzický aktivity. Intenzivně jsem si na to navyknul, protože je to dávka endorfinů, dopaminů.“
Oskar se naopak někdy snaží o dočasné úplné „vypnutí sexuality“, aby se mohl víc soustředit na kreativní práci. Když mu pod víčky neproblikává jeho celý sexuální život, který mu odvádí myšlenky různými směry a probouzí komplikované pocity, koncentrace na projekty podle všeho roste. „Sexuální energie, libido je ohromně silná věc. Když to člověk dokáže víc kontrolovat, může to být velký hnací motor pro ostatní věci. Já jsem si tohle poprvé vyzkoušel během dvouměsíčního půstu, kdy šel sexuální život úplně mimo… vidím, že lidi, který dokážou vypnout sexuální energii a tím pádem touhu mít partnerku, rodinu, maj najednou v hlavě prostor a obrovskou energii dělat jiný věci.“ Pravděpodobně tedy jde o to, v jaké životní situaci zrovna jsme, co se nám zrovna honí hlavou, jaké emoce tím rozvíříme. Jde o práci se sexuální energií, s tím, kam nás sex, masturbace, hormony a myšlenky s tím spojené mohou v ten daný okamžik odvést.
Při masturbaci jsme sami se sebou. Představujeme si, co chceme, sledujeme porno podle vlastní volby, objevujeme své tělo, je to náš svět. Někdo si jen tak blbne, někomu to dá sílu, můžeme se u toho cítit emancipovaně, někomu se ale v určité životní fázi může připomenout samota a rozjitřit rány. Oskar měl ještě dlouho po rozchodu masturbaci spojenou s myšlenkou na bývalou holku. Nikdy ke vzrušení moc nepoužíval porno, spíš si představoval ji. Tenhle silný spoj nutně potřeboval rozbít. „Po rozchodu jsem měl spojenou sexualitu s ex a myslel jsem na ni, byl jsem na tom závislej. Na porno se nekoukám a masturbace se mi v hlavě tak automaticky spojovala s myšlenkama na ni, že se tam objevovala, i když jsem nechtěl… Až dočasný přerušení toho spoje v mozku mi pomohlo,“ říká Oskar.
V prvním dílu seriálu jsme otevřeli téma masturbace. Přečtě si o tom, proč se o ní ženy téměř nebaví.
Protože my se o masturbaci bavit chceme, ve druhém díle seriálu píšeme o tom, jestli ženské sebeuspokojování může být cesta k lepším vztahům.
Zároveň on i další mluvili o pocitu, který přichází po vyvrcholení. Někdy nás může koktejl hormonů, emocí, únavy poslat rychle dolů z vrcholu. Do našich emocí se pravděpodobně hodně propisuje narativ společnosti, který masturbaci neposouvá zrovna do lichotivého světla. Vykresluje ji totiž jako něco nepotřebného, co ve vztahu není třeba. Fakt, že je to náš prostor pro poznávání sebe sama, ustupuje do pozadí.
Potřeba někdy vypnout sexualitu, šetřit energii, směřovat ji jinam, mít prostor v hlavě na jiné věci – z těchto důvodů se kluci často snaží o regulaci masturbace nebo o různě dlouhé půsty. Pokud se nám povede pracovat se svým chtíčem, potřebou, zvykem, pokud získáme větší sebekontrolu, může nám stoupnout sebevědomí. „V psychicky náročném období jsem potřeboval klid, omezit aktivity. S tím mám často spojený i chvilkový vypnutí sexuality. Impuls k poslednímu půstu bylo úplný vyčerpání po emoční stránce… Takovouhle moc nad námi má sexuální libido. Ve chvíli, kdy člověk dokáže ovlivnit tuhle věc, zvedá se mu sebevědomí, je silnej a tím pádem dokáže překonávat i ty úzkosti,“ popisují Oskar a Kilián.
Lucien zmiňuje sebevědomí v odlišném kontextu. Abstinence se podle něj pozitivně propíše do kontaktu s ženami. „Je hezký pozorovat celkově to napětí. Když člověk vydrží tři týdny, budí se ráno fakt nadrženej, ale já to neberu jako něco špatnýho. Normálně si řeknu: okej, rozdýchám se, oblíknu se, jdu do práce a jsem rád, že jsem nadrženej – je to vyloženě dar. Protože člověk se pak baví s holkou a baví se s ní jinak, přitom to neznamená, že jsi nějakej dotěrňák.“ Oskar mi popisoval i další benefit oddalování masturbace: hromadění síly a intenzity orgasmu. „Když to vydržíš a oddaluješ svůj orgasmus, o to je pak silnější. Holky to asi tolik nedělaj, ale když ho jako kluk oddálíš o čtyři tejdny, je silnější fakt o hodně.“
K alespoň měsíční „nemasturbaci“ motivuje muže také například výzva No Nuts November. Kolem této výzvy i hnutí NoFap už nějakou dobu sílí obava z určité propojenosti s krajně pravicovými neofašistickými skupinami – třeba Proud Boys, výlučně mužským uskupením propagujícím politické násilí ve Spojených státech. Proud Boys se dlouhodobě zasazují o to, aby se jejich členové zdrželi masturbace, protože to zvyšuje testosteron, a tím i jejich přitažlivost pro ženy.
Psycholog David J. Ley komentuje pro časopis Rolling Stone, že „antimasturbační ideologie“ byla historicky používána jako nástroj fašistických vůdců k získání sociální kontroly. Kulturní stigma spojené s masturbací ve spojení se skutečností, že masturbuje téměř každý, často vede k tomu, že si muži ohledně masturbace vytvoří pocit studu a jsou pak více otevřeni manipulaci a sociální kontrole.
V naprosté abstinenci od masturbace a pornografie podporuje muže i ženy mezinárodní hnutí NoFap, které v roce 2011 založil Alexander Rhodes a má dnes přes 515 tisíc členů. NoFap vzniklo jako komplexní komunitní web, který pomáhal lidem se závislostí na pornu. Operuje s myšlenkou, a to především ve vztahu k mužům, že abstinence od masturbace přináší větší kreativitu, soustředění, sebevědomí. „Když nebudeš masturbovat, nebudeš koukat na porno, nebudeš si tim tu hlavu zadělávat, tak budeš vyzařovat jasnou sebevědomou energii a holky se za tebou budou otáčet,“ říká Oskar. Pornografie a masturbace má podle NoFap negativní dopad na lidskou psychiku.
Výrazně specifický postoj zastává Lucien. Rozhodl se pro naprostou, doživotní abstinenci od masturbace a porna. Masturbace má podle něj dostat prostor v období dospívání, kdy se máme objevovat, poznávat a testovat. Tehdy je to užitečné a legitimní. V dospělosti bychom s tím ale měli přirozeně přestat, protože nám to naopak začne spíše nabourávat vztahy a interakce s atraktivním protějškem. „Masturboval jsem prakticky do devětadvaceti let a teď mi to přijde jako velká škoda… Jako během dospívání ok. Já beru nadrženost jako strašně pozitivní věc, je to jeden z nejhezčích darů, kvůli kterým se lidi dostávají do lepších výkonů, osloví třeba holku, cokoliv. Člověk potřebuje poznat svou sexualitu, ale u chlapa mi to, že nemasturbuje, přijde jako znak dospělosti.“
Pokud máme brát vážně potíže kluků, kteří tvrdí, že jsou na masturbaci závislí a experimentují s odvykáním a půsty, pak přece jen musíme začít tvrzením, že masturbace je přirozená věc a její hlavní kladná vlastnost je potenciál sebepoznávání a svobody. Moment s vlastním tělem nám dává větší sebevědomí, že se známe, známe své tělo, můžeme ho objevovat a sexualita je i „jen naše“, nejen ve styku s druhým člověkem.
S masturbací se nám otevírá sexuální svět plný podnětů, ať už z porna nebo z našich fantazií. Vzniká koktejl pocitů, myšlenek, vzpomínek, chtíče, který někdy ustojíme, někdy ne. Potřebujeme masturbovat ve zdravé společnosti, která v nás buduje pocit, že tenhle druh sebepoznání je v pořádku. Současně potřebujeme prostor mluvit i o úskalích téhle svobody. Hodně kluků se zasekne v kolotoči nekontrolované masturbace – otevřenější postoj k masturbaci na úrovni sdílení a veřejné debaty by jim pomohl seznámit se i s jejími temnými stránkami a pravděpodobně by se jim hodně ulevilo. A tohle sdílení může být jak individuální, tak široce společenské.