Zamlklý potrat. Když přestanete být matkou, ale tělo vám o tom neřekne

„Byla jsem pracovně jako produkční na galavečeru v Národním divadle. Bylo mi zle, typické nevolnosti prvního trimestru, dráždily mě pachy, koberec se mi houpal pod nohama. Lidi se na mě pořád s něčím obraceli, ať poradím, zařídím, zavolám a já jen myslela na to, že mám v břiše mrtvé dítě. Zjistila jsem to pár hodin předtím a ničemu z toho jsem pořád nemohla uvěřit.“ 

Erika prodělala zamlklý potrat třikrát. Vždycky se o něm dozvěděla od někoho jiného než od svého těla. „Nepřišla žádná krev, nevytratily se těhotenské příznaky, nic. Šlo o rutinní kontroly u gynekologa. Když se to stalo potřetí, ani mi o tom neřekl. Zamumlal něco o tom, že je embryo menší, než by mělo být, doporučil mi, ať o těhotenství v práci ještě nemluvím, a pak mě jako zdravou poslal domů. Myslím, že doufal, že se to nějak vyřeší za něj,“ vzpomíná Erika.

Všechno, nebo nic

Odborná literatura uvádí, že 75–80 % těhotenství končí potratem, často ještě v době, kdy o jiném stavu žena ani neví. U zamlklých potratů (missed abortion) se jejich příčina většinou nezjistí. Gynekoložka Michaela Mikešová mluví o celé řadě možných důvodů: „Jsou genetické, hematologické, imunologické, bakteriální a virové nebo i strukturální – když je například chybně uložené plodové vejce. Zrcadlit mohou i poruchu štítné žlázy,“ jmenuje. 

Na druhou stranu se ale poměrně přesně ví, čeho by se měla těhotná žena vyvarovat, aby potratu předešla. „Je to například kontakt s toxickými látkami, nedostatky ve výživě kvůli různým dietám a potravinovým alergiím, alkohol a drogy, zejména ty stimulační,“ vypočítává gynekoložka seznam, který bývá zpravidla ženám dobře známý. Přidává ale pozorování ze své praxe. „Setkávám se taky s potraty při neúměrné euforii, neúměrném očekávání a při nadřazování těhotenství nade všechno ještě v nízkém týdnu. Jako by embryo neuneslo tu euforickou zátěž,“ říká Michaela Mikešová a dodává, že totéž platí i v případech, kdy žena naopak očekávané dítě nechce.