„Nevím, co dělat. Vdovou jsem poprvé.“ Film upozorňuje na nulovou empatii a absurdní požadavky úřadů

Drama Rok vdovy diváky s protagonistkou Petrou seznamuje v divadle, kde tlumočí dramaturgický úvod režiséra. „Tuto hru jsem napsal podle skutečných deníků skutečné ženy. Režírovala ji také žena a vlastně tam vystupují převážně ženy,“ říká polský tvůrce ústy tlumočnice, a popisuje tak nejen nadcházející představení, ale především nový film české režisérky Veroniky Liškové.

V posledních minutách divadelní hry se Petře spolu s potleskem diváků mění život od základů. Z telefonátu se dozvídá, že jí po náhlých zdravotních komplikacích zemřel manžel. Petra zůstává sama nejen na výchovu dcery a rekonstrukci nově zakoupeného stavení daleko od města, ale také na nekonečný boj s byrokracií, která čerstvé vdově neustále hází klacky pod nohy. Největší zápas musí Petra přesto svést sama se sebou – po smrti muže totiž upadá do jakési apatie a nedovoluje si upřímně projevit své emoce.

Veronika Lišková se spolu se svým manželem, scenáristou Eugenem Liškou, v natáčení křehkého příběhu inspirovala osudem skutečné ženy Zuzany Pokorné. V březnu roku 2013 Pokorné na chalupě náhle zemřel manžel Michal. Matka dvou dětí pak rok měsíc po měsíci mapovala své zkušenosti v deníkovém textu, který její přítelkyně zaslala do časopisu Respekt. Na jeho stránkách text po více než roce od ústřední události vyšel. O smrti blízké osoby i následném životě píše Pokorná ve strohých větách, bez patosu a sebelítosti, nebojí se ani sarkastických poznámek. „Nevím, co dělat, vdovou jsem poprvé,“ stojí v úvodu článku.