Říkáme mu Nikolo, nemalujeme duhy. Jak by měly školy přistupovat k trans dětem navzdory chybějícím metodikám

Trans a nebinární studující jsou zranitelnou menšinou především proto, že je nezastupuje žádná organizace, narozdíl například od studujících se specifickými vzdělávacími potřebami, a nemohou se opřít o žádnou funkční infrastrukturu. Genderový nesoulad je vystavuje odlišným výzvám než jejich vrstevníky a vrstevnice. Jedna věc je samotný coming out, s nímž se pojí otázky identity, sebepřijetí, sociálního uznání či po všech stránkách náročný proces vedoucí k tranzici. Další úskalí představuje přetrvávající stigmatizace trans a nebinárních lidí i ze strany různých institucí, což se projevuje právě i ve školách.

Existuje přitom řada škol, kam trans a nebinární studující v pohodě dochází, od nich je možné čerpat příklady dobré praxe. Milada je učitelka z moravské základky, do jejíž třídy chodí trans žák Nikola. Dnes už deváťák přišel do kolektivu na začátku osmé třídy. Původní základní školu byl nucen opustit, protože tamní děti ho mezi sebe nepřijaly. Ani v případě malé rodinné školy to nebylo tak snadné, jak se zdá: „Věděli jsme předem, že k nám Nikola nastoupí. Na pedagogické radě na konci školního roku se nás ředitel zeptal, zda jsme pro Nikolovo přijetí. Všichni se mohli vyjádřit a nepamatuju si žádný pochybující prvek. Možnás tím někdo nesouhlasil, ale otevřeně nikdo nic nenamítal. Zazněl ale názor, že ve třídě je kluk, který Nikolu nepřijme, že mu to dá sežrat. Učitelský sbor jsem ubezpečila o tom, že identita nového spolužáka není jeho věc a už vůbec ne důvod, proč Nikolu nepřijmout,“ popisuje Milada.

Problém to nakonec skutečně byl, protože dvě silné osobnosti si zkrátka lidsky nesedly. Třídní učitelka to nepřipisuje ani tak genderu nebo identitě, jako spíš obecně rozhárané atmosféře osmičky. „Nikola se rozhodně nedostal do pozice oběti, antipatie byla vzájemná a po nějakém čase se prostě začali ignorovat.“