Neříkala si feministka, ale její činy feministické byly. Odpočívej dál ve svém nepokoji, Sinéad
Je lepší zemřít pod irským nebem než v cizí bitvě na tureckém pobřeží, zpívala Sinéad O’Connor v lidovce Foggy Dew. Náš svět nakonec opustila v Londýně a najednou se zdá, jako by se z akusticky přesyceného světa ztratil jeden důležitý hlas i nezaměnitelný zvuk. její smrt mě zasáhla hodně hluboko nejen proto, že její hlas nebylo možné přeslechnout.
Sinéad O’Connor roztrhala roku 1992 v přímém televizním přenosu fotku Jana Pavla II., aby upozornila na sexuální zneužívání dětí v katolické církvi, které papež přiznal až o devět let později. Strhla tím na sebe vlnu sympatií a pobouření po celém světě i v rodném Irsku, kde se ke katolíkům hlásí takřka osmdesát procent obyvatel. Bez ohledu na individuální sympatie či nesympatie k jejímu gestu: využila své popularity, aby řekla důležitou věc, která šla navíc proti zavedenému a bez diskuzí přijímanému řádu. Zdá se být zcela nutné, že to musel udělat člověk pocházející z Irska.
Patří to ke gaelské tradici, k níž se obracel i jeden ze zakladatelů moderní irské literatury William Butler Yeats (1865–1939). Jménem svého fiktivního hrdiny Owena „Ryšavce“ Hanrahana vytvořil řadu básní a písní, které opředl příhodami z bardova života. V jedné z nich Hanrahan prokleje svou písní všechny staré tvory, lidi i sám sebe, aby zachránil mladou dívku od vynuceného sňatku s o mnoho starším ženichem. Píseň je dobrá, rychle se šíří po okolí a starý ženich je všem k smíchu. Ze svatby nakonec sejde, ale všichni místní starci se za Hanrahanem vypraví s holemi a berlami v rukou, aby si to s ním vyřídili. Pěvci nezbyde než utéct a změnit působiště.
Yeats shrnul do krátké povídky osud nejednoho umělce, který svému okolí sděloval nepříjemné pravdy, a navíc byl adresný, trefný, místy i vtipný a také populární – Heinrich Heine či Karel Havlíček Borovský by se jen chápavě pousmáli.
Hlas ze srdce i duše
Celé rodné jméno Sinéad Marie Bernadette O'Connor odkazovalo k mariánskému zjevení v Lourdech. Jako zjevení pak působila ona sama, jen se k ní mohly modlit matky zneužívaných dětí, zatímco muži si mohli ukroutit hlavu údivem, jak může být tak krásná dívka zároveň tak pitomá. Samozřejmě: ne všechny ženy, ne všichni muži, omlouvám se za generalizaci.
Když myslím na Sinéad O’Connor, myslím na její hlas, který šel ze srdce i z duše. Kdysi se zaryl do uší všech, kdo slyšeli její první velký hit Mandinka, a potom se na něj přilepila Princova balada Nothing Compares 2U. Táhla se za Sinéad jako lepivá stopa až do její smrti a už s ní zřejmě zůstane spojená navždy. Nadělalo se tehdy spoustu řečí o tom, že slza, která zpěvačce v jednoduchém videoklipu teče po tváři, je pravá. Pravý byl ale především její zpěv a odešel s ní jeden z nejosobitějších hlasů v dějinách pop music.
Myslím také na to, jak nazpívala All Apologies a rastafariánskou modlitbu Rivers of Babylon. První z nich napsal Kurt Cobain a zdá se, jako by se Sinéad podívala na úzkosti jejího autora z úhlu neagresivní křehkosti. Volání k mesiáši všech rastafariánů si pak vypůjčila od jamajských klasiků The Melodians, trochu jej zkrátila a přidala si k němu další odkazy na Starý zákon. Nářek u babylonských řek, které pro rastafariány symbolizují tyranii a nespravedlnost, však zůstal.
Myslím ale také na všechny ty lásky i nenávisti, které předávala dál. Na ztrátu syna a na její život s bipolární poruchou a taky na to, jak průhledně a nelítostně ji zparodovali tvůrci seriálu Father Ted v dílu nazvaném Rock A Hula Ted. Fiktivní zpěvačka blábolí neuvěřitelné nesmysly o papeži, který údajně změnil skladiště brambor v Irsku na vězení pro děti. Je ovšem konfrontována z podobně neuvěřitelným chováním irských kněží i televizního moderátora. Je to sice komedie, ale nakonec ukazuje v pokřiveném karikaturistickém zrcadle nejen jistou ztřeštěnost a nepředvídatelnost zpěvaččiných činů a projevů, ale také tupost a bezohlednost okolí, se kterou se musela každodenně potýkat.
Je mi úplně jedno, který bůh se Sinéad nemohl dočkat tak zoufale, že si ji zavolal k sobě už v 56 letech. Snad ten muslimský, pro nějž se v závěru života jmenovala Shuhada' Sadaqat. Jen doufám, že mu v nebi také udělá trochu nepokoje, který ji na zemi neopouštěl, šířila ho kolem sebe a vděčila mu bezpochyby i za pořádný kus přesvědčivosti ve svém hlase. Díky, že jste mě vyslechli.
