Po delší době jsem začala chodit do sauny. Moje zkušenost ale měla k pocitu uvolnění a bezpečné intimity daleko, píše v komentáři pro časopis Heroine spoluautorka feministického podcastu Vyhonit ďábla. Proč je saunování pro ženy a pro muže často zcela odlišný zážitek? A proč se s nahotou vytrácí respekt?
Vypozorovala jsem, že ve smíšených saunách zpravidla převažují muži. Nejen počtem, ale i projevem. Hlasité oddechování, pomlaskávání, chrápání… ale doslova i stříkání potu. Nedávno mě do varu dostalo nejen druhé kolo saunování, ale i nemilý zážitek. Sedíme s kamarádkou zabalené v prostěradle v místnosti plné mužů. Když se osmělím a sundám si prostěradlo, vnímám několik zvědavých pohledů. Zavírám oči, občas ke mně dolehnou části vět a smích. Záhy mě z myšlenek vytrhne hlas maséra, který volá „devatenáctku“. Myslel číslo skříňky, ale jeden z mužů situaci komentuje: „Ať se dívám, jak se dívám, žádnou devatenáctku tu nevidím.“ Následuje salva smíchu jeho přátel. Po chvíli slyším, že muži vedle nás debatují o tom, kolik by mně a mé kamarádce mohlo být let. Ten vtip by byl nevhodný, i kdybychom nebyly nahé. Podle čeho nás analyzují? Podle velikosti prsou? Množství pubického ochlupení?
Když svou zkušenost sdílím na instagramu, do hodiny mi přijde přes třicet výpovědí cis žen, queer osob a několika cis mužů, co zažili*y od cizích mužů v saunách podobné i závažnější chování; od nevhodných komentářů až po osahávání. Moje naivní představa o sauně jako intimním, ale respektujícím prostoru je tatam. Obrážím různé sauny, už nehledám nic spirituálního. Chodím se svým partnerem a po čase opět s kamarádkou. V sauně jsme jen my dvě. Přichází nějaký muž. „Vy jste ze Slovenska?“ ptá se po chvíli a kouká na naše ležící nahá těla. Doteď jsme ani nemukly, nejspíš nás slyšel mluvit na chodbě. Já odpovídám ne, kamarádka ano. Po pár minutách se rozhodne navázat další otázkou. Máme zavřené oči, nemluvíme a jsme bez oblečení, nechápu, z čeho získal dojem, že stojíme o konverzaci. Začal by na nás mluvit, kdybych tam ležela s klukem?
Přijďte na půlden zážitkových workshopů a inspirativních přednášek. Načerpáte novou energii a čerstvé nápady. Čeká vás:
Zdánlivá rovnost ve sdílené nahotě se vypařuje, patriarchální zvyklosti nevypotíme ani v osmdesáti stupních. I když tu všichni sedíme nazí, u většiny osob s penisem je velmi nízká pravděpodobnost, že byly vedeny k cudnosti, zahalování a k tomu, aby zabíraly co nejméně prostoru. Jejich těla nebyla od útlého věku sexualizována ve filmech a reklamách. A i když také mužská těla jsou leckdy objektifikovaná, u ženských těl je tu navíc ještě jeden aspekt – jsou vnímána jako něco, co „dráždí“ a „říká si o to“. Ani padesát penisů a varlat na propocených prostěradlech nikdo za „příliš vyzývavé“ neoznačí. Ale stačí jeden pár prsou se vztyčenými bradavkami, aby si někteří muži dokázali narušení saunové intimity a pocitu bezpečí obhájit tím, že se „nedokázali udržet“, protože je to tělo dráždilo.
Jedna sledující mi na instagramu poradila, abych do sauny chodila jen s přítelem. Je fakt, že když jsem s přítelem, jako by platilo pravidlo, že jsem jeho. Jenže já jsem svoje i bez něj a je načase, aby to ostatní respektovali. Podle další sledující jsem měla pánovi říct, ať na mě nemluví, pokud jsem se neohradila, je to moje vina. Ale já myslím, že nemůžeme klást odpovědnost za obtěžování na oběti. Nemáme povinnost být těmi, kteří v už tak nepříjemné situaci ručí za její „správné zvládnutí“. Kdybych se ohradila, přitáhla bych k sobě nejspíš ještě víc pozornosti. Ne každý den mám na to sílu.
Ženské sauny, kde se cítím bezpečněji, nejsou řešení, spíš vedlejší důsledek obtěžování, které na femininních osobách stále někdo páchá. Problém genderově podmíněného násilí nevyřeší čtvrteční sauna jen pro ženy ani to, že okřiknu jednoho týpka. Nevhodné vtipy nebo narážky totiž dávají prostor závažnějšímu sexuálnímu obtěžování. Dohromady pak tvoří kulturu znásilnění, která prorůstá celou naší společností. Sauny nevyjímaje.