Zase ta prsa. Kingdom Come 2 nás vrací do středověku nejen kulisami, ale i reakcemi na ženské tělo

Není pochyb o tom, že druhý díl české hry zasazené do období husitských válek představuje po dvou týdnech od svého vydání absolutní fenomén. Vydavatel Warhorse Studios v čele s kreativním ředitelem Danielem Vávrou si mne ruce, miliardový náklad na vývoj titulu se totiž vývojářům navrátil téměř okamžitě. Nadšeně reaguje i hráčská základna všude po světě, pro níž je hra prostřednictvím protagonisty Jindřicha ze Skalice vítaným výletem do 15. století.

Nejen v poslední době to ale bohužel vypadá, že středověk teď společně tak trochu zažíváme všichni. Tedy pokud jde o způsob, jakým stále vnímáme a „používáme“ ženská těla. Hra Kingdom Come: Deliverance II (přesněji ohlasy na ni) je příhodným příkladem, hned po rekordních prodejích jsou totiž navzdory mnoha inovativním aspektům hry druhou nejdiskutovanější „zprávou“ prsa herečky Kristýny Leichtové, která v pokračování bestselleru ztvárnila špionku Kateřinu.

„Kozy Ivy Pacovský, ty jsou vážně obrovský,“ dočtete se coby narážku na roli Leichtové v televizním sitcomu Comeback v desítkách komentářů na hereččiných sociálních sítích a v diskuzích na zpravodajských a bulvárních webech. „Doufám, že tě (ve hře) budu moct ohnout přes koleno a naplácat ti,“ stojí v dalším z nich. Z novinářských textů se zase čtenářstvo jako první dozví , že domácí a světoví hráči a hráčky teď Leichtovou hromadně poznávají právě kvůli jejím prsům, a že vývojářský tým herečce kvůli zachycení její podoby kreslil na dekolt tečky. Doprovází je pak „originální“ internetové vtípky náhlých zájemců o profesi vývojáře počítačových her či prosbou o autentické záběry z testování.

Produkt i zdroj pohoršení

Abychom si rozuměli: na tečkách samotných není nic zvláštního, metoda motion capture je standardem při animaci realistických postav pomocí živých herců a hereček ve filmech a v počítačových hrách. Jejím „králem“ je anglický herec Andy Serkis, mimo jiné v roli Gluma v trilogii Pán prstenů. Jenže v případě Gluma nikdo nebyl fascinován tím, na jakých místech se členové a členky štábu směli Serkise dotknout. Ani o osahávání představitele herního Zikmunda Lucemburského, herce Ondřeje Vetchého, se nepíše. Důvod je nasnadě.

Ženské tělo je oproti tomu mužskému stále vnímáno jako nástroj prodeje a kus masa s jasnou tržní hodnotou. Jeho kvality navíc máte ocenit ideálně za co největšího odosobnění od jeho majitelky (to abyste nepůsobili příliš slabošsky a zaláskovaně). Svědčí o tom také nedávná kauza při předávání letošních hudebních cen Grammy. Australská modelka, architektka a manželka rappera Kanyeho Westa Bianca Censori na červený koberec přišla úplně nahá, zakrytá pouze průhlednými minišaty. Její nahota není důležitá sama o sobě, jakkoliv můžeme vést dlouhé diskuse o konsentu ze strany ostatních návštěvníků a návštěvnic (třeba stran toho, zda je vhodné, aby se ve veřejném prostoru někdo bez varování svlékl, aniž by se jednalo třeba o umělecké představení k tomu určené). Zajímavější už jsou úvahy nad tím, do jaké míry se jednalo o rozhodnutí samotné Censori a jak moc bylo ovlivněné Westem, jemuž není vyjma bizarních výroků cizí ani snaha ovládat svoje partnerky.

Tím nejpodstatnějším na celé události je ale právě to, jak samozřejmě vnímáme nahá ženská těla, zatímco je zároveň bezuzdně fetišizujeme. Na ženském těle není nic ani obscénního, ani vrcholně smyslného, prostě je. V kontextu, kdy je nahota obecně spojena právě s intimitou a erotikou (čemuž se v běžné společnosti nevyhnete), je ale ženské tělo vším – komerčním produktem, erotickým nástrojem, zdrojem šoku a pohoršení i výstavním artiklem zneužitelným pro účely publicity – jenom ne prostě tělem. Pro muže to neplatí, tedy alespoň zdaleka ne do takové míry. Jedině pohoršení je s ním spojeno v ještě větší míře než s tím ženským, možná proto, že ho nahé nejsme zvyklí vídat v každé druhé reklamě od sekačky po parfém.

Krátce po vystoupení Westa a Censori začala internetem kolovat fotomontáž, na níž je před objektivy nahý sám rapper, zatímco vedle něj stojí jeho žena v jeho černém outfitu. Stejně tak si lze představit senzační diskuze o malování teček na stehna Ondřeje Vetchého. Chtěli byste je vidět? Jsou vážně obrovská.