Ve dne katolická školačka, v noci femme fatale. Priscilla je temná pohádka o životě s králem rokenrolu
Černočerné oční linky, Chanel a rokenrol. Film o Priscille Presley je temná pohádka o Šípkové Růžence, která procitla v království muže, jemuž se klaněl celý svět. Proč je nový film Sofie Coppoly událost, píše Jarmila Křenková.
V roce 1959 se čtrnáctiletá Priscilla Beaulieu setkává na vojenské základně Spojených států v západním Německu s o deset let starším Elvisem Presleym. Od nevinného vzpomínání na Ameriku není daleko k prvnímu polibku a přesvědčování jejích rodičů, že na fascinaci krále rokenrolu školačkou není nic špatného. Ještě před maturitou se neuvěřitelné stává skutečností a Priscilla se s jejich posvěcením stěhuje do Elvisova honosného sídla Graceland. Přes den je znavenou studentkou katolické školy, po nocích femme fatale, která se přizpůsobuje všem Královým požadavkům.
Co najdete v novém čísle
- Amerikánka je stejná jako vaše děti. Na obálce nového čísla je režisér Viktor Tauš spolu s „Amerikánkou“ Zdenou Vrbovou
- Vina, trest a odpuštění
- Chci se ti podívat do očí. Lze odpustit pachateli znásilnění? Máme ho chtít pochopit?
- Jak vyhrát stárnutí
Prsa, děloha a spol.
V Priscille, jež pojímá třináct let jejich turbulentního vztahu, vychází Coppola z knižních memoárů Priscilly Presley Můj život s Elvisem (Elvis and Me, česky 1992). Dospívající dívky a mladé ženy zabydlené ve světech svých privilegií, aniž by si ovšem sáhly na skutečnou moc, ale prostupují celou její filmografií. Osudy jim určují autoritativní otcové, nevšímaví manželé nebo nebezpeční idolové, kteří jsou v režisérčiných filmech zobrazeni jako figury nefunkční, selhávající, či přímo absentující – ovšem jen proto, aby se v jejich životech náhle vynořili a udělali z nich spoušť, jako v případě tajemného cizince v Oklamaném nebo manipulativního rodiče z filmu V úskalí.
Přehnaně ochranitelský otec čtrnáctileté Lux Lisbon v Coppolině dnes už kultovním debutu Smrt panen ji spolu se sestrami „uvězní“ ve středostavovském domku na americkém předměstí. Charlotte ze Ztraceno v překladu automaticky následuje svého muže do Tokia, aby jí v ubíjející nudě hotelového pokoje došlo, že největší záhadou a zdrojem neporozumění není neznámá země, ale vlastní manželství. A v Marii Antoinettě je rakouská teenagerka coby žena budoucího krále Francie nemilosrdně vržena do spletitých chodeb Versailles, kde je vydána na milost a nemilost stesku po domově i dvorským klepům.
