Zapomenutá česká fotografka Moholy zachytila klíčové momenty dějin, její práci si ale přivlastnili muži
Lucia Moholy byla fotografka českého původu a výrazná postava věhlasné školy Bauhaus v německém Výmaru. Donedávna však byla širší veřejnosti neznámá. Jakožto ženě její práci nebyl připisován takový význam, její tvorbu si naopak přivlastnili někteří kolegové. Její život a dílo nyní připomíná první zdejší retrospektiva v Kunsthalle Praha, která potrvá do 28. října. V čem byla tvorba Lucie Moholy specifická? Jaké bylo její postavení jakožto ženy v čistě mužském světě? A proč se dočkala rehabilitace až po mnoha dekádách? O tom hovoří v rozhovoru jeden z kurátorů pražské výstavy Jan Tichý.
O Lucii Moholy jsem dosud neslyšel. Jen mi to uniklo, nebo jde o obecnější problém?
Je to obecný problém. V Čechách není známá, a to z několika důvodů. Byla ženou, která žila celé dvacáté století – část z něj ve stínu svého slavnějšího manžela a později ve stínu jeho odkazu. Ona na rozdíl od manžela Moholy-Nagye nebyla motivována slávou. Lucia Moholy takhle nefungovala. Přestože byla umělkyně, v průběhu života měla mnoho dalších úloh. Byla editorka, historička, vynálezkyně nebo expertka na mikrofilmy. To jsou pozice, které vás na výsluní nedostanou. Někteří lidé ji sice znají, nemají ale tušení, jaké všechny fotografie jsou její. Ty vytvořené v průběhu dvou let v Desenu jsou ikonické. Pak tu jsou desetiletí práce, o nichž mnozí netuší. Hovořila o sobě jako o dokumentalistce, nikoli jen dokumentaristce, viděla se totiž v širším pojetí dokumentaristiky; dokumentovala na všechny způsoby. Zaznamenávala celý svůj život.
Jak ho zaznamenávala krom fotografie?
Už od dětství si psala deník. Jako dívka v Praze navíc pomáhala v kanceláři svého otce advokáta a po odchodu do Německa působila v nakladatelstvích. Pracovala tedy s textem. Napsala například vůbec první knihu o kulturní historii fotografie, v 60. letech pak figurovala jako historička Bauhausu – poslední mohykánka, která si dění na té škole pamatovala a měla zaznamenané.
