Aktivismus může být i to, jak se oblékáme, říká italský herec Pietro Turano

Pietro byl mohl být kvůli věku považován za hvězdičku na začátku kariéry, ale přitom už má za sebou několik působivých rolí. Nejvíc ho proslavila role v italské verzi seriálu SKAM, jehož norský originál před časem redefinoval to, jak vůbec může vypadat show o mladých lidech. Zároveň velmi otevřeně vystupuje proti stereotypům při zobrazovaní LGBTQ tematiky v médiích a snaží se ukazovat mnohem bohatší a autentičtější tvář italské scény. 

Máme si dnes povídat o módě, ale je zjevné, že pro vás je móda neodmyslitelně spjatá s vaší osobností a prezentací. Co chcete svým stylem „říct“?

Způsob, jakým se oblékáme, o nás hodně vypovídá. To jsem pochopil už jako dítě, když mi lidé říkali, že barvy, které nosím, jsou jen pro „teplouše“, protože jsem nerespektoval roli, která mi byla určena. Oblečení je fascinující forma umění, které je dostupné všem. Každý si může vytvořit vlastní příběh, který začíná tím, co máme na svém vlastním těle – a to je báječné!

Jste herec a také aktivista za práva LGBTQ lidí. Také jste velmi aktivní na sociálních sítích. Je to ta nejlepší cesta, jak něco změnit? Jaká jsou úskalí aktivismu na sociálních sítích?

Nejsem tak docela digitální aktivista, ale spíš aktivista, který se nezříká digitálních kanálů. Při čistě digitálním aktivismu riskujete, že se vaše pozornost zaměří z těch důležitých témat na vaši sebeprezentaci. Pro mě je aktivismus opakem egoismu, já tím sloužím lidem a upozaďuji sám sebe. Nemá to být tak, že se vyzdvihováním těchto témat zviditelňujete vy osobně. Potřebujeme být sjednocená komunita a používat sociální sítě pro zesílení našeho společného hlasu.

Jaká jsou nejdůležitější témata současného LGBTQ aktivismu v Itálii?

Itálie je na 35. místě v Evropě, pokud jde o dodržování práv LGBTQ+ lidí, tedy na samém konci žebříčku. A naopak na jednom z předních míst v žebříčku počtu vražd trans osob. Seznam věcí, které je v tomto směru u nás potřeba řešit, je nekonečně dlouhý. Počínaje zákonem proti homofobii a transfobii, po které voláme již 25 let, přes sňatky osob stejného pohlaví a uznání „duhových rodin“ až po adopce dětí těmito rodinami. Měl by se novelizovat zákon o trans identitě, který je starý víc než 40 let a extrémně patologizující, dál je to ochrana proti diskriminaci a právo na práci.

Proč jste se stal obhájcem práv LGBTQ osob?  Má to nějaký příběh? Osobní impuls?

Všechno to začalo, když jsem byl na střední škole zástupcem ve školní radě a někdo napsal na zeď školy nápis: „Buzno, rezignuj“ a namaloval k tomu keltský kříž. Tam jsem si uvědomil, že já, patnáctiletý přiznaný a otevřený gay, jsem vlastně privilegovaný a že bych toto privilegium mohl využít ve prospěch těch, kteří třeba takové štěstí nemají. Neznal jsem moc mladých kluků, jako jsem já, se kterými bych se mohl srovnávat. Neznal jsem moc mladých kluků, se kterými bych si mohl popovídat, a tak jsem se dal k dispozici já, abych vyplnil toto prázdné místo.

Pietro v kampani pro módní značku Givenchy. Zdroj: Instagram

Ve většině evropských kultur je zakořeněná představa o tom, jak by muž měl vypadat, jak by se měl oblékat, jaký by měl být. Vy jste také někdy bojoval s těmito stereotypy?

Každý den všemi jazyky, které mám k dispozici: jazykem slova, jazykem těla, jazykem módy, jazykem umění. Transfeminismus je praxe, nikoli teorie. 

Mluví se o „nové maskulinitě“ – třeba i díky celebritám jako Harry Styles. Ženské a mužské se začíná prolínat. LGBTQ komunita je první, kdo to přijímá. Myslíte si, že tenhle vliv pronikne i do klasické pánské módy? 

Mnoho lidí, zejména mladých, začíná v poslední době zpochybňovat tradiční genderové role. Pro někoho symbolizují jen násilí a diskriminaci, pro někoho ne, ale přesto jsou zde, existují pro nás všechny a tak trochu dusí naše životy. Mužnost je velmi křehká právě proto, že je považována za samozřejmost. Trans identity, které jsou nekonečně rozmanité a představují neprobádané území pro zkoumání genderu. A ten se týká nás všech, je to kulturní konstrukt, který se vyvíjí spolu s námi. Prostřednictvím kulturních procesů můžeme a musíme vzít naši identitu do svých rukou a vědomě ji vyjádřit. Mnoho lidí se toho bojí, protože se domnívají, že by to mohlo ohrozit jejich pohodlí a výsady, zatímco mnozí další to začínají vnímat jako možnost jistého osvobození.

Máte velmi originální, kreativní smysl pro módu. Kdy jste objevil svůj styl? Jak velké místo zaujímá móda ve vašem životě?

Můj styl není nic vykonstruovaného.  Někdy mi přijde, že nechápu vůbec nic, ale někdy si říkám, že jestliže v našem stylu převládá jistá svoboda a originalita, tak je to vidět i navenek a vyzařujeme to i na ostatní.  

Kde nakupujete? Baví vás procházet second-handy? Kupujete oblečení z druhé ruky?

Vždy jsem hodně nakupoval v second-handech, vintage obchodech, baví mě nacházet nečekané a jedinečné kousky. Také při cestách do zahraničí nebo online hledám podobně unikátní věci. Snažím se nacházet taková místa, která mají zajímavý a originální výběr značek.

Jste tváří kampaně Zalando: No Drama pro oblečení z druhé ruky. Této kampani jste věnoval také několik klíčových kousků ze svého šatníku. Jaké to byly? A proč jste vybral právě je?

Daroval jsem kousky ze svého šatníku, které jsem měl dříve velmi rád a se kterými se mi nechtělo loučit, ač jsem je již nenosil. Nechával jsem si je i proto, že jsem s nimi měl spojené důležité vzpomínky. Ta možnost dát jim kompletně nový život se mi moc líbila.

Když nakupujete online, hledáte vždycky něco konkrétního, nebo spíš čekáte, kde vás zaujme nějaký originální kousek?

Jsem schopen takhle brousit hodiny a hodiny na různých stránkách, je to věc, kterou miluju, když se chci odreagovat. Téměř nikdy nehledám nic konkrétního, ale spíš si nechávám otevřenou možnost, abych se zamiloval do věcí naprosto nečekaných.