Soukromé je politické. U žen dvojnásob

Dokument ukazuje, kam až může zajít násilí vůči veřejně aktivním ženám. Právě agrese namířená na její děti přispěla k rozhodnutí Čaputové neucházet se o prezidentský post podruhé. Její zkušenost je tak důležitou linkou příběhu o tom, jak těžce se ženám vykonávají veřejné funkce.

Do funkce první slovenské prezidentky byla právnička a spoluzakladatelka hnutí Progresivní Slovensko zvolena na jaře roku 2019. „Zase nám mnoho zemí závidí (…),“ komentoval její zvolení Andrej Kiska. A měl pravdu: tou dobou v Česku pálil Miloš Zeman červené trenýrky a statisíce lidí protestovaly proti Andreji Babišovi. Zvolení ženy citlivé k menšinám, kladoucí důraz na osobní integritu, zodpovědnost a bdělost vůči vlastnímu egu, působilo jako sen. Jenže sen o demokratickém a progresivním Slovensku netrval věčně. Po uvedení do funkce se prezidentka vyrovnává se zprávou o mozkovém nádoru dcery. Nesledujeme glorifikující politický profil, ale autentický portrét člověka zastávajícího ústavní funkci. Záběry na vyzuté lodičky při projevech do kamery, obědy mezi mítinky a přípravy na významné proslovy – všednodennosti a zranitelnosti se vyprávění drží až do konce. Silným prvkem je důraz Čaputové na seberozvoj a příklon k východní filozofii.

V čele vlády se za působení Čaputové střídá pět premiérů a postupně se prohlubují kulturní války živené dezinformační scénou a ruskou propagandou. K rozdělování společnosti a šíření nenávisti využívají covid, válku na Ukrajině, energetickou krizi a inflaci. Po únoru 2022 sílí ruská propaganda a propisuje se do projevů politických oponentů. Ti ji označují za americkou agentku, jež Slovensko zatahuje do války. Stává se symbolem ohrožení tradiční rodiny, ilegální migrace a někdy jen ku*vou zasluhující smrt, zabití dětí a znásilnění. V květnu 2022 místopředseda Smeru Luboš Blaha hecuje příznivce na mítinku v Nitře a křičí, že prezidentka je „americká…“ a dav odpovídá „ku*va“. Za ním stojícímu Ficovi se ve tváři zračí alibistická satisfakce. V létě 2023 Čaputová oznamuje, že se o funkci znovu ucházet nebude. Důvodem je mimo jiné charakter a intenzita útoků na ni a její rodinu. Na podzim pak sestavením vlády pověřuje Ficův Smer a při předávání dekretu o jmenování premiérem zachovává stoickou tvář.

Pětiletka Čaputové nám připomíná, jak vrtkavá je demokracie, že z výsledků jedné volby nelze soudit kondici společnosti a jak je třeba chránit hranice přípustného. A to se na Slovensku nezdařilo. Dnes Robert Fico coby premiér omezuje svobodu médií i kultury a boří pilíře demokracie. Rozhodnutím odejít se Čaputová zařadila vedle političek, které předčasně ukončily kariéru, jako je skotská expremiérka Nicola Sturgeon či novozélandská Jacinda Ardern. I ony čelily projevům nenávisti a výhrůžkám. V USA probíhala jedna ze štěpných linií prezidentské kampaně mezi ženami a muži a o útoky na kandidátku Kamalu Harris nebyla nouze. Tvrdé útoky zažívají i české političky. Hovořily o nich předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, poslankyně Olga Richterová, senátorka Adéla Šípová či ministryně obrany Jana Černochová. Účelem útoků je politicky aktivní ženy umlčet a vytlačit z veřejného prostoru. A v tom českém jich už moc není. V kapitole o podílu na moci evropského indexu rovnosti, která se zabývá politickou reprezentací, je české skóre skoro nejnižší. Česko navíc stále čeká na první ženu v čele státu. Nezbývá než doufat, že se jí dočkáme ještě v tomto životě.

Text vznikl s podporou Nadačního fondu Propolis 33 Lilie Khousnoutdinové.