Gaslighting

Manipulativní technika a forma psychického nátlaku, při níž „pachatel“ (partner, rodina, ale také celá společnost) nenápadně a vtíravě zpochybňují příčetnost „oběti“ a nutí ji nedůvěřovat vlastnímu prožitku, smyslům, vzpomínkám a schopnostem. Pojem pochází z filmu, kde hlavní hrdinku hranou Ingrid Bergman chce její manžel přesvědčit, že se zbláznila, a to tak, že postupně doma tlumí světla plynových svítidel a vyrábí různé „tajemné“ zvuky, ale přitom popírá, že by si toho všiml nebo je slyšel.

Nejlépe popsána a viditelná je tato technika v partnerských vztazích, kde manipulátor takto týrá partnera či partnerku, někdy i celé dekády: tvrdí, že věci, které si partner/ka pamatuje, se nestaly; nebo že se staly jinak, případně, že partner/ka prostě přehání. Že je jeho či její vnímání reality falešné, nepodložené a nedůvěryhodné. Gaslighting může být i chvilkový, kdy někdo náhodný či cizí bagatelizuje váš popis nějaké situace a znehodnocuje váš prožitek.

Zásadní forma gaslightingu důležitá pro nás všechny, se odehrává také na úrovni celé společnosti, kde je zpochybňována žitá zkušenost některých skupin – např. žen. Ať naše matky, tchýně a partneři, tak náhodní lidé (muži častěji) na internetu nám neustále vysvětlují, jak jsme přecitlivělé a přeháníme, když popisujeme naše zkušenosti s obtěžováním a násilím nebo únavu z mateřství a péče o další blízké a domácnost, stejně jako únavu z nekončících sexistických „vtípků“.

• Neblázni.
• Nebuď hysterická.
• Nebuď přecitlivělá.
• Takhle se to nestalo.
• Přeháníš.
• To se ti jen zdá.
• Oni to tak nemysleli.
• Je to jen vtip.
• Moc to prožíváš.
• Neber to/se tak vážně.

To všechno jsou příklady toho, jak nás společnost nutí zpochybňovat vlastní prožitek a přistupovat na jejich interpretaci událostí.

victim blaming, sekundární viktimizace, mansplaining, internalizovaná misogynie