Umějí toho dnešní děti méně než ty před dvaceti lety? Podle těchto dat nás dojmy klamou

Co by se stalo, kdybychom dali dnešním dětem stejné úlohy jako před dvaceti lety? Dopadly by lépe, nebo hůře? Přesně to udělali lidé z projektu Kalibro, který ověřuje výsledky vzdělávání na základních školách od poloviny devadesátých let. V roce 2016 předložili 3 500 žáků na stovce škol stejné úlohy z matematiky, češtiny, přírodovědy, humanitního základu a cizího jazyka, jaké vyplňovali na těch samých školách jejich předchůdci v roce 1996. Kromě toho poslali ředitelkám a  ředitelům těchto škol dotazník, který zjišťoval, jak vidí svoje žáky a  v čem se podle nich žactvo obecně proměnilo.

Co si vedení škol myslí, ukazuje následující diagram.

Čísla zobrazují počet odpovědí. Tedy například 60 ředitelů si myslí, že děti umějí lépe spolupracovat, 40 má za to, že jsou na tom stejně jako dřív a 26 je přesvědčeno že schopnost spolupracovat se zhoršila. Pokud bychom měli ty odpovědi interpretovat, tak podstatná část pedagogů je přesvědčena, že se u dětí zhoršil zájem o učení, do velké míry i schopnost se učit. Horší jsou znalosti i zodpovědnost, trochu lépe jsou na tom žáci se schopností spolupracovat, vyjadřovat své myšlenky a řešit problémy. Ale hlavně jsou podle pedagogických lídrů dnešní děti mnohem sebevědomější.

To bychom tedy měli subjektivní dojmy. A teď fakta. Jak dopadli tihle žáci v testech, které srovnávají jejich znalosti se znalostmi těch, kteří končili základní školu v roce 1996?

Výsledky jsou překvapivé. Až na jednu výjimku se o generaci mladší žáci mírně zlepšili, a to včetně tolik diskutované matematiky. Rozdíly jsou ale malé a statisticky nepříliš významné. Jednoznačně významné zlepšení nastalo u angličtiny, o skoro deset procentních bodů.

Podívejme se na to podrobněji. Diagram ukazuje výsledky všech škol dohromady. Kdybychom ale zkoumali výsledky jednotlivých škol, viděli bychom, že rozdíly jsou daleko větší než mezi školami před dvaceti lety.

Na některých školách toho žáci opravdu umějí ve všech oblastech méně než dřív, jinde je naopak zlepšení velké ve všech oblastech. Ale i ve školách, kde žáci dosahují daleko lepších výsledků než ti před dvaceti lety, si vedení často myslí, že dnešní žáci jsou jednoznačné línější a nevzdělanější než dřív.

Ukazuje to, že není dobré se spoléhat jen na dojem, byť je třeba opřený o každodenní zkušenost. Zjevně je snadné podlehnout klamu a zmýlit se.

A pokud jde o angličtinu, tam mají větší vliv než škola nejspíš počítačové hry. V téhle oblasti se totiž výrazně víc zlepšili kluci oproti děvčatům (v ostatních předmětech je to naopak). Nejspíš právě proto, že mnohem víc času tráví hraním her v angličtině. Na dovednosti dětí má stále větší vliv to, co se naučí mimo školu.

A jak si tedy vysvětlit neúspěch českých žáků v testech PISA?

Pokud se v šetření Kalibro ukazuje, že děti v průměru umí to samé, co před dvaceti lety, jak si vysvětlit silný propad českých žáků v testování PISA?

Na tomto grafu je vývoj výsledků českých žáků a žákyň v mezinárodních šetřeních PISA za posledních zhruba deset let. V matematice výsledky poklesly dokonce o celých dvacet bodů. Šetření PISA tedy říká, že se čeští patnáctiletí v matematice významně zhoršují. Šetření Kalibro ovšem tvrdí, že se mírně zlepšují. Tak jak to je?

Ďábel je jako obvykle skrytý v detailu.

Především vzorek škol z výzkumu Kalibro není zcela reprezentativní. Školy, které tyto testy v devadesátých letech používaly, patřily spíš k těm progresivním, navíc testy samotné už tehdy neověřovaly ani tak schopnost počítat, ale spíš schopnost matematicky myslet. Jestliže Kalibro zadalo žákům doslova ty samé úlohy jako před dvaceti lety, pak výsledek můžeme interpretovat tak, že ve schopnosti matematicky myslet se tito žáci zlepšili jen mírně. Kalibro udělalo několik dalších šetření, srovnávající výsledky žáků po deseti či pěti letech, a i tyto výsledky naznačují prakticky stejný trend.

Vzorek škol, které se účastní testování PISA, reprezentativní je a testy se s léty proměnily od početních úloh k úlohám, které vyžadují spíš právě matematické myšlení. A v tom je zakopaný pes. I jiná šetření - například TIMSS zaměřený na matematiku a přírodní vědy - ukazují, že zatímco žáci v České republice jsou na tom docela dobře v počtářských dovednostech, moc jim nejdou ani poměrně jednoduché logické operace. Ve skutečnosti tedy ta dvě zjištění v rozporu nejsou. TIMSS zkoumá mnohem více to, co se na našich školách víceméně učí, proto tam náš propad není tak velký. Zato PISA stále silněji směruje k prověřování kompetencí, a tam má česká škola slabé místo.

Prozatímní závěr by tedy mohl znít, že české školy úspěšně udržují vyrovnanou kvalitu výsledků žáků, bohužel ale rostou rozdíly mezi jednotlivými školami. A zatímco v mezinárodním měřítku jsou čeští žáci srovnáváni s těmi z jiných zemích v úlohách vyžadujících samostatné myšlení, česká škola do velké míry stále učí a prověřuje zvládnutí mechanicky naučených postupů. A tím se míjíme s potřebami dnešního světa. Příkladem je třeba ona tolik diskutovaná matematika.

A to hlavní sdělení na závěr zní - pozor na zjednodušující tvrzení a mylné dojmy. Naštěstí máme data.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.