Přechválená generace. Přestaňte děti chválit a začněte oceňovat
Děti dnes přinesou vysvědčení. A my budeme hledat slova, jak ocenit jejich práci. Pochválit je za to, co se povedlo, se může zdát jednoduché. Ale můžeme tím napáchat škody na dětském sebevědomí. Jako psycholožka kolem sebe vidím mnoho dětí, které rodiče chválou oslabili až k neschopnosti selhávat. Jsou to děti, co se hroutí, když dostanou dvojku. Celá přechválená generace. Jak z toho ven?
Setkávám se ve své psychologické praxi s dětmi, co raději nebudou jezdit na skateboardu nebo hrát basket, protože „ono by mi to nemuselo jít“. S dospívajícími dívkami, které za mnou přicházejí v krizi a se sebezničujícími tendencemi, protože si myslí, že možná nejsou tak chytré, jak jim doposud všichni říkali.
Proč vlastně mluvit o tom, co se daří?
Nejprve se zastavme u základu – proč se zabývat tím, že někomu něco jde? Spousta dospělých si stále myslí, že děti, dospívající, a vůbec my všichni, nepotřebujeme, aby se nám říkalo, že něco děláme dobře. Jsou to rodiče, kteří pouze kritizují, protože věří tomu, že kritikou dítě posílí. Šéfové držící styl „čím víc kritiky, tím víc motivace“. Podle toho starého hesla, které praví, že „dobré se pochválí samo“.
To je naprostý nesmysl. Pozitivní zpětnou vazbu potřebujeme ke svému životu. Tedy přežijeme i bez ní, ale budeme se mít hůř, budeme mít problémy se sebeláskou, sebevědomím, složitě budeme hledat to, co nám jde a co děláme dobře.
