Single a šťastná. Jak jsem překonala frustraci z randění a přestala se stydět za život bez partnera
Je mi přes 30 a dlouhá léta jsem neměla partnerský vztah. Naprostou většinu dospělého života jsem single. A ani jsem nikdy neměla takový typický vážný vztah, kdy bychom si okouzlení láskou říkali (či nevědomky lhali), že už budeme navždy spolu. Je mi přes 30 a dospěla jsem do bodu, kdy se za to konečně nestydím. Tento text je pro všechny, kteří stejně jako já mají bohaté zkušenosti s podivnými, vtipnými i smutnými příběhy z rande. A že nás není málo.
Proč jsem single? Na tuto otázku jsem léta hledala odpověď. U vína s kámoškami, sama v různých náladách nebo ve Vršovicích u terapeuta Tondy, se kterým jsem největší vnitřní změnu nastartovala. Díky ní jsem nenašla toho pravého, ale píšu to veřejně tady a teď. A našla jsem taky řešení na vnitřní frustraci – ale o tom na konci textu. Je kruté, ale mně přineslo neuvěřitelnou sílu.
Frustrace je silné, ale správné slovo. I když obecně se za frustrovanou nepovažuju, jak jinak pojmenovat pocit, když člověk něco chce, snaží se, zkouší různé cesty a výsledek i po dlouhých letech je nulový? Zahořkle si říkám, že možná i částečně díky tomu jsem úspěšná, protože tu energii jsem vždy uměla přesměrovat tam, kde mi to jde – do práce a přátelství. A možná tím dodávám vodu na mlýn všem, kdo nás nezadané častují otřepanými frázemi s důvody, proč jsme bez partnerů.
Musíš se nejdřív naučit, jak být šťastná sama.
Sama jsem většinou života, procestovala jsem sólo půlku světa, sama vymaluju i položím lino, mám spoustu božích kámošů, práci, kterou miluju, super kariéru. Jsem fakt šťastná i sama. Natolik, že si občas říkám, že to není možné.
