Když tělo nedovolí sex. Neříkejte ženě s vaginismem, že jí pomůže trocha vína a ten pravý

Markétu roky trápila neodbytná představa, že je rozbitá. „Dlouho jsem zažívala obrovský stud, byla jsem zklamaná sama ze sebe. Nenapadlo mě, že bych mohla mít zdravotní problém, který je řešitelný. Místo toho jsem si opakovala, že jsem slaboch, protože nejsem schopná vydržet sex,“ říká. „První sex přece bolí. Všichni to přežili, jenom já ne, protože jsem bolestín. Nebudu nikdy mít plnohodnotný vztah, nikdo se mnou nevydrží. Budu do konce života sama. Nikdy nebudu moct mít děti. Jako žena selhávám.“

Markéta pracuje jako učitelka. S dětmi se ve výuce hodně věnuje sexuální výchově, především konsentu. „Jsem jinak humanitně založená, biologie není můj obor, takže se často někdo diví, proč jsem si tohle vzala za své. A jestli mám nějaké špatné zkušenosti. Nedocházelo mi, že tam spojitost být může, jen nevědomá.“

Poprvé to bolí každou

To, že je něco špatně, Markéta poprvé zaznamenala v patnácti. „S rodinou jsme se chystali na celodenní výlet do aquaparku a já před odjezdem samozřejmě dostala menstruaci. Měli jsme všechno naplánované, takže mi máma rychle běžela nakoupit tampony, abych mohla do bazénu,“ vysvětluje s tím, že v té době na jejich zavádění nebyla ani trochu zvyklá. „S mamkou jsme si řekly, že to na místě prostě nějak zvládneme.“

Jenže tampon Markétě vůbec zavést nešlo. Nebylo to těžké způsobem, jaký je známý řadě mladých dívek, teprve se seznamujících s vlastním tělem: pomůcku dovnitř prostě nebylo možné dostat. Marné pokusy, jimiž strávila asi hodinu, Markétu dokonale vyděsily. „Strašně jsem u toho brečela. Cítila jsem velký tlak na to, že to musím zvládnout. Co tam jinak budu celý den dělat? Dokonce to pak zkoušela i maminka. Svaly ale byly úplně stažené. Okamžitě mě napadlo, že když mi tam neprojde ani tampon, první sex bude hrozný. Poprvé to přece bolí každou, takže u mě to bude mnohem horší.“