Klitoris nenahmatáte jako penis. O ženské sexualitě se musíme ještě hodně naučit
„Sex je organizátor společnosti a my si to hrozně málo uvědomujeme. To přece stojí za to zkoumat.“ Tak mluví o svém výzkumu docentka Anna Ševčíková, která se právě sexualitou Čechů už patnáct let zabývá. Co s námi dělá pornografie? Mají kvůli ní mladí více sexu? Kdy už je její sledování závislost? A je sex po padesátce známkou fungujícího vztahu a zdravého stárnutí? Samé otázky, o kterých si lidé hodně myslí, ale informací je o nich zoufale málo.
Jednu věc si pojďme říct rovnou. Tenhle rozhovor nebude návodem, jak si máte zorganizovat svůj vlastní sexuální život. Daleko spíš bude vhledem do toho, jak barevných odstínů lidská sexualita dokáže nabývat a že (skoro) všechno tak nějak jde.
Co se nejvíc posunulo za patnáct let, co se lidské sexualitě věnujete?
Určitě vnímání sexuálních menšin, destigmatizovaly se jiné podoby orientace, než je ta heterosexuální, ač společensky máme v této oblasti pořád co dělat. Nastupující téma je konsensuální nemonogamní soužití, bude čím dál víc probublávat a dostávat se do povědomí široké veřejnosti. Netvrdila bych ale, že je to indikátor nějakého stavu společnosti. Naráželi jsme na to v minulosti, v současnosti a budeme i do budoucna. Téma, jak se vypořádat s partnerstvím a tím, že erotická fascinace časem vyprchává, je věčné.
Co se ještě dočtete:
- K čemu vede podle studií časté sledování pornografie u mladých a proč je důležité ho nepatologizovat?
- Co je vlastně závislost na pornografii a co závislé spojuje?
- Co je důležité vědět o sexu po padesátce?
Člověk je nastavený, že ho přitahují jiní lidé, a může to být z různých důvodů. Někde stávající vztah opravdu nefunguje, jinde je funkční, jen člověk potřebuje nové podněty. Pocit zamilovanosti je hrozná droga, někdy až toxická.
