Už pětileté holky řeší, jestli jsou hubené, a kluci chtějí svaly. Jak s dětmi mluvit o jejich těle
Toho, že jejich postava je jiná, než jakou mají princezny a princové z pohádek, si děti všímají už před nástupem do školy. Jak s nimi o jejich těle mluvit? A jak je v případě potřeby citlivě postrčit ke zdravé stravě nebo pohybu? Na tyto i další otázky odpovídá brožurka, kterou pro iniciativu Moje tělo je moje spoluvytvořila brněnská psycholožka a psychoterapeutka Radka Kůřilová. „Jídlo není často jen o nasycení těla,“ říká v rozhovoru pro Heroine. Domov a bezpečí v něm podle ní hledáme už od raného dětství.
Od jakého věku by se téma těla a vzhledu mělo ve škole otevírat?
Podstatné je, kdy se to stává tématem pro děti, a to si myslím, že začíná už u předškoláků nebo dětí v první třídě. Odmalička slýchají, že se komentuje vzhled ostatních lidí. Když chodí na pravidelné prohlídky k lékaři, tak se tam měří a váží, řeší se, jestli nejsou příliš malí nebo jestli příliš nejedí. Takové to posmívání, když někdo vypadá jinak než ostatní, se také objevuje už ve školce. Pro školu se to ale obvykle stává tématem až od 2. stupně, kdy děti vstupují do puberty a mění se jim tělo.
Děti tedy ale svou postavu začínají řešit už před tím?
Výzkumy ukazují, že zhruba v posledních deseti letech holčičky už ve věku pěti šesti let začnou řešit, jestli jsou hubené, nebo ne, a kluci v tomto věku začnou chtít štíhlou, ale vyrýsovanou postavu s viditelnými svaly.
