Je sobecké přivést děti do světa, jehož klima se mění alarmující rychlostí? Německá spisovatelka Verena Kessler si myslí, že ano. Stejně jako spousta dalších rozhodnutí, která jsou pro lidstvo přirozená. Ve svém románu Eva, který nově vyšel v českém překladu, uvažuje o tom, co v znamená stát se matkou v době hrozícího ekologického kolapsu. „Je důležité o tom přemýšlet a mluvit, ale také si žít svůj vlastní život,“ říká v rozhovoru pro Heroine.cz.
Začnu trochu osobně. Když jsem Evu četla, nemohla jsem se neztotožnit s kapitolou o novinářce Sině: ta dokáže o klimatické krizi přemýšlet fakticky a bez příkras, ale v soukromém životě se i tak snaží otěhotnět. Jsem novinářka, bude mi sedmadvacet let a někdy v příštích letech bych chtěla mít děti. Je to ode mě bláznivé, když uvážíme stav naší planety?
Jedna z hlavních postav knihy, učitelka Eva Lohausová, by řekla, že určitě ano. Lidé by podle ní měli přestat mít děti, aby planeta vzhledem k děsivým prognózám a rychlosti změny klimatu vůbec měla šanci na přežití. Rozumím jejím argumentům – někdy se jimi nechám vnitřně přesvědčit a říkám si, že jsme blázni všichni, když přivádíme na svět děti. Zároveň je to ale výsostně osobní rozhodnutí, v němž hrají roli velké emoce. Mnoho párů se rozhodne děti mít navzdory všemu, co víme, a to je v pořádku. Všichni máme jen jeden život. Víme spoustu věcí o tom, co se stane, když budeme ignorovat klimatickou změnu, ale vůbec nevíme, jak bude život za sto let vypadat. Jistotu, že vaši potomci prožijí skvělý život, navíc nemáte nikdy.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!