Vlny feminismu

Feminismus prošel několika etapami vývoje, které se liší v prioritách, cílech a metodách. Historicky jej věda dělí na čtyři vlny. Pro základní přehled se může hodit je znát. Ale není to nutné: člověk může žít feministické ideje, aniž by řešil jejich teoretické a historické pozadí.

Feminismus první vlny vrcholící na přelomu 19. a 20. století se zabýval především de iure diskriminací žen – získáním volebního práva pro ženy či práva vlastnit majetek. 

Za druhou vlnu feminismu se označuje období cca 60. - 80. let, ve kterém se začaly řešit de facto nerovnosti v rodině a na pracovním trhu a také reprodukční práva, domácí násilí a znásilnění a ženská sexualita.

Třetí vlna, 90. léta 20. století a první dekáda nového tisíciletí, ukázala, že neexistuje jeden homogenní feminismus, ale mnoho rozmanitých proudů, které chtějí zdůraznit různorodost ženské zkušenosti a které se vedle čistě genderových záležitostí začaly zabývat dalšími tématy. Objevuje se zde koncept intersekcionality, která řeší, jak se kombinují různé úrovně diskriminace či naopak zvýhodnění, v jakých různých mocenských dynamikách různé skupiny lidí žijí. 

Cca poslední dekáda bývá označována jako čtvrtá vlna feminismu – díky internetu a dalším moderním technologiím dochází k lepší komunikaci, šíření myšlenek, propojování komunit a emancipaci lidí a ještě více se rozvíjí pojetí intersekcionality – vedle rozbíjení genderových stereotypů a zpochybňování tradičních genderových rolí samotných se v komplexu řeší také znevýhodnění na základě rasy či etnické příslušnosti a kulturní identifikace, sexuální orientace a genderové identifikace. Ve spojení s genderem dochází ke kritice socioekonomického systému, pojetí práce, péče a volného času, diskutují se environmentální problémy, práva zvířat, duševní zdraví, zdravotní postižení či chronická onemocnění, migrace a chudoba.

volební právo, volební právo žen, sufražetky, vlastnická práva, rozvod, znásilnění v manželství