Náhradní mateřství v šedé zóně. Když kvůli porodu vytoužené dcery hrozí trestní stíhání
„Když celý život posloucháte, že nemůžete mít děti, chcete je ještě víc,“ říká Jana. Jediný způsob, jak mít své biologické děti, je pro ni náhradní mateřství. V Česku si k němu musela hledat cestu na vlastní pěst. Pak doufala nejen v zázraky medicíny, ale také v to, že všichni zúčastnění dodrží slovo. A že nikdo nepůjde na policii.
S Janou a jejím manželem Petrem se setkáváme v malé kavárně na sídlišti. Vybrali stolek na zahrádce, s odstupem od ostatních hostů. „Snažili jsme se najít soukromí, aby nás nikdo neslyšel, přece jen je celý ten náš rozhovor docela ošemetný,“ vysvětlují mi.
Surogátní mateřství jako takové v Česku není jasně právně upravené. Není tedy zakázané a některé reprodukční kliniky ho dokonce otevřeně uvádějí jako řešení neplodnosti. Pokud ale žena za odnošení dítěte někomu dostane peníze, dá se to chápat jako obchod s lidmi, konkrétně svěření dítěte do moci někoho jiného za úplatu, a tedy trestný čin.
Jana s Petrem náhradní mamince peníze dali. Nikoho, kdo by pro ně byl těhotný zdarma, nenašli, podobně jako drtivá většina párů, se kterými jsem mluvila. I z tohoto důvodu jsme se předem domluvili, že v příběhu nepoužiji skutečná jména rodičů, náhradní matky, která se nakonec rozhodla v rozhovoru pro reportáž nepokračovat, ani jméno dnes dvouleté dcery. Ta zatím o způsobu, jak přišla na svět, nic neví.
