Kamil Fila: Patriarchát mylně považujeme za překonaný, jsme ale teprve v jeho líném pozdním odpoledni

Nakolik reálně ovlivnilo hnutí Me Too filmový průmysl?

Určitě zvýšilo celkovou obezřetnost. Lidé se méně bojí nevhodné chování nahlašovat. Snáz a rychleji se proti takovému jednání zasahuje. Například Kevin Spacey není odsouzený zločinec, on sám ale přiznal, že se nevhodného chování dopouštěl. Procházelo mu to pětadvacet let. Dnes je podobný případ Jonathana Majorse, který hrál vedlejší roli v boxerském filmu Creed III a následně dostal hlavní roli padoucha Kanga v poslední fázi marvelovských komiksů. Jakmile se o něm zjistilo, že napadl několik svých partnerek, tak ho zařízli. Po třech velkých filmech mohl být megastar, ale skončil.

Druhou věcí jsou koordinátoři intimity, kteří se do průmyslu dostali. To je podstatné, protože natáčení dlouhých intimních scén může být velmi nepříjemné. Koneckonců Harvey Weinstein donutil Salmu Hayek, protože mu nebyla po vůli, natáčet dlouhou lesbickou scénu, zatímco byl přítomen spolu s kameramanem jen on sám. Tohle ti koordinátoři dnes eliminují.

Třetí věcí je pojmenování skutečnosti, kdy mají dlouhodobě moc staří bílí heterosexuální muži. S ohledem na demografii je absurdní, aby většinu exekutivních a kreativních funkcí dodnes ze 75 % dělali běloši a muži. Ztrácí se tak příležitosti nacházet nové talenty. V této demografické skupině už není kde brát. Na Oscarech jsou nyní kvóty, ale jen u jedné jediné kategorie – film roku. V té dostává producent ocenění za to, jak sestaví štáb. Právě tyto kvóty pak mají vliv na diverzitu v Hollywoodu i na hledání nových talentů. A to má do určité míry pozitivní vliv. A pozvolna dochází také k větší institucionální ochraně zaměstnanců.

Jak jsme na tom v Česku?

V českém filmovém průmyslu se to nijak extra nemění. Žádný Me Too skandál jsme tu zatím neměli. Během čtyřletého psaní knihy, kdy jsem o tom debatoval s různými herečkami, jsem zjistil, že je ten model pořád stejný. Skoro všechny ti řeknou: „Něco jsem zažila. Něco se stalo. Nechci o tom ale mluvit, protože bych přišla o práci.“ Kam píchneš prstem, tam tohle slyšíš.

Jediné, co se u nás stalo pozitivního, je to, že si vlivná Asociace producentů v audiovizi nechala udělat studii zastoupení žen ve filmovém průmyslu. Zjistila, že přibližně 50 % absolventů filmových škol jsou ženy, které následně zmizí. Pracují v oboru pár let na nízkých pozicích, otěhotní a už se nevrátí. Vzhledem k tomu, jak drahé je studium filmu, jde o nesmírně neekonomický proces. Znamená to, že se filmové štáby a natáčení budou muset naučit pracovat s tím, že ženy mají děti.