Jak vychovat odolné děti? O duševním zdraví se v Česku nikdy moc nemluvilo, teď je to problém
Na duševní onemocnění vydává resort zdravotnictví 4,5 % rozpočtu, přitom duševní onemocnění se na celkové zátěží podílejí asi patnácti procenty. Evidentně nám zbývá jediné řešení – být duševně zdraví. Jak toho ale u dětí a mladých lidí v dnešním světě dosáhnout? Začít u sebe, rozvíjet vnímavost ke svým potřebám a k citlivosti odmalička vést i svoje děti. Takhle jednoduché to může být. A takhle neuvěřitelně těžké to může být.
Když jsme čekali první dítě, při svém tehdejším pracovním vypětí jsem měl daleko k četbě rodičovských manuálů s radami, jak z dítěte vychovat spokojeného dospělého. Připravoval jsem dokumentární sérii o dějinách průmyslové modernity a vedle toho měl čas si přečíst leda kus Matějčkovy knihy staré několik desetiletí. Zapamatoval jsem si z ní dvě věty – že k dítěti je potřeba se chovat laskavě a že když si nevíte rady, chovejte se k němu tak, jak by se k němu chovala ta nejhodnější prababička. Takže zase laskavě. Jak ale dospět ke schopnosti prababiček, když jsme jako rodiče teprve ve středním věku?
Střih. Uplynulo šest let. Jeden druh médií troubí na poplach zprávami z výzkumů o zhoršujícím se duševním zdraví dětí a dospívajících a mizerné dostupnosti psychologické a psychiatrické péče pro děti a mládež. Druhý typ komentátorů se v duchu tisíciletých zvyklostí věnuje zvěstování konce civilizace, za který mohou tradičně mladí. Jsou prý změkčilí, slabí, choulostiví, marní, nepoužitelní – což ostatně mají dokládat právě alarmující data o jejich duševním zdraví.
Nejspíš samy sebe ty děti prostě špatně vychovaly, i když měly v nejlepším z možných světů dost příležitostí vychovat se dobře a nedělat starosti dospělým.
