Velkolepé ruiny. Tělo po porodu nemůže vypadat jako dřív, velké a špičaté břicho po dítěti má svůj důvod

Když bylo dceři asi týden, přišla k nám na návštěvu má babička, podívat se na své první pravnouče. Zálibně si mě prohlížela a prohlásila: „Velká prsa, malý zadek, kdyby jí to tak zůstalo! Jen škoda to břicho.”

Stála jsem tam s tím malinkým, nádherným miminkem v náručí. Prsa bolestivě nalitá a tak velká, že už nebyla ani kulatá ale spíš hranatá, a miminkem jsem zakrývala rýsující se kapesníky v podprsence, které zachytávaly utíkající mléko. Pokud jde o velikost zadku, zajímalo mě maximálně, jestli zvládne zakrýt maxi vložku, protože tělo si zjevně chtělo vynahradit devět zmeškaných menstruací alespoň desetinásobně a také, jestli ta divná bolest znamená hemeroidy. O břichu, které mělo ještě před týdnem velikost středního zahradního jezírka nemluvě. Měla jsem pocit, že se mi zastavil mozek. Co to říká? A proč? Zhubla jsem kvůli těhotenské cukrovce a těšila se, že konečně můžu jíst normálně a nikomu tím neubližovat. Zhublé tělo mi bylo cizí, sáhla jsem si na bok a on tam nebyl, kalhoty mi nepadaly, jen díky ještě stále zvětšenému břichu. Teď potřebuju pečovat o to, aby mé tělo co nejlépe fungovalo a léčilo se. To, jak vypadá je úplně jedno! Ale hlavně je tu to nádherné, úplně nové dítě!

Později jsem zjistila, že komentáře na to, jak vypadá jejich tělo, si vyslechla spousta mých přítelkyň. A ať to byly komplimenty nebo kritika, u většiny jsem viděla podobný údiv, jako jsem si pamatovala ze své reakce. A vlastně mě neopouští. Proč je to tak důležité, aby ženy co nejdříve po porodu vypadaly jako před ním? Jako by ani žádné dítě neměly? A kde berou lidé tu drzost? Na tu poslední otázku jsem si ale odpovědět dokázala docela rychle. Většinu nevhodných poznámek na vzhled žen pár týdnů po porodu totiž zasadily ženy. Matky, babičky, kolegyně... Jsou to tedy zjevně normy, které aplikovaly i na sebe. Muži se s komentáři většinou ozvali o pár měsíců později.