Proč porod císařským řezem není vždycky záchrana. Lesk a bída císařoven

Císařský řez a jeho prožívání je velké téma. Míchají se v něm předsudky a instinkty, vědecké informace, rutinní postupy a ignorance, zklamané sny a narušené sebepojetí. Je to pole, kde se potkává fyzická a psychická bolest s úlevou, štěstím, únavou a strachem.

V zemích s rozvinutým zdravotnictvím se stále více dětí rodí císařským řezem. V České republice je to více než čtvrtina všech porodů. Operace je velmi rozšířená, leckde se indikuje a provádí rutinně. Proč by to měl být problém? Vždyť přece zachraňuje životy a zdraví! Problém to ale je, a to hned z několika důvodů.

Každá i banální operace, zvlášť pokud je doprovázena narkózou, vyvolává obavy, a to máme starost (více méně) jen o sebe. Když je ve hře život nebo zdraví dítěte a život a zdraví matky, jejíž dobrý stav je pro prospívání miminka docela zásadní, tak jsou obavy a prožívání ještě mnohem intenzivnější. K tomu si přičtěme specifickou životní situaci novopečené matky, které se mění celý svět, šestinedělí s rozbouřenými hormony, úplně nové a občas neřešitelné úkoly, které rodičovství přináší, a v neposlední řadě velmi intenzivní únavu.

Kdy je císařů už příliš?

Vendula Šrámková je moderátorka jedné z facebookových skupin „císařoven“, tedy žen, které podstoupily císařský řez, a věnuje se předporodní přípravě a péči o ženy po sekci. „Do 10 % jasně převažují výhody nad riziky. Dále se pak poměr vyrovnává. Pokud je porodů sekcí více než 15 %, pak jasně převažují nevýhody císařských řezů nad jejich přínosy. Nad 15 % prostě víc ubližují než zachraňují. To znamená, že v ČR může být až polovina císařských řezů zbytečných a naše praxe tuto skutečnost bohužel potvrzuje. Celosvětově se začíná objevovat nesouhlas s tak velkým zastoupením císařských řezů, protože následky jsou už opravdu výrazné a zatěžují mimo jiné i zdravotnické systémy,“ cituje Veronika Šrámková doporučení WHO, podle které je optimální poměr císařských řezů přibližně 10-15 %. 

Také máte pocit, že byste po velké operaci nechtěli slyšet, že byla dost možná zbytečná? Jenže taková je bohužel někdy pravda a je to tak hořká pilulka, že je opravdu těžké ji spolknout. A je o to hořčejší, když víte, že porod sekcí může mít dalekosáhlý vliv na zdraví vašeho dítěte. Celou řadou výzkumů a metastudií bylo jednoznačně prokázáno, že děti, které přišly na svět císařským řezem, jsou více ohrožené astmatem, cukrovkou, celiakií i některými neurologickými potížemi. Ukazuje to například studie o rozšíření chronických onemocnění v souvislosti s nárůstem sekcí v Latinské Americe.

Některé ženy takové informace nechtějí slyšet. Mají pocit, že jim to jen ubližuje. Ale znát rizika a následky lékařského zásahu, který jsem podstoupila, může být i posilující. Alena Gurská na Facebooku napsala: „Tři úplně zbytečné císaře, a nijak mě ty informace nepohoršují. Naopak, jsem ráda, že se říká i nepříjemná pravda, že se šíří osvěta, a že to bude pro další generace, pro naše dcery a vnučky lepší. Neselhala jsem já, selhali lékaři v péči, za kterou odpovídají. Já jsem to naopak přes všechny překážky zvládla nejlíp, jak jsem uměla. Nemůžeme před tím pořád zavírat oči,“ vyzývá. „Jo, pravda někdy bolí, a ano, je zbytečné ubližovat ještě víc. Jenže když se budeme jen tlapkat po ramenou, tak se nic nezmění. Pro nás se už čas vrátit nedá. Tak já jsem se rozhodla dívat dopředu, pečovat o císařovny a snažit se, aby bylo zbytečných císařů co nejmíň, a aby se moje dcera neocitla ve stejné situaci.“

Když je vám indikován porod sekcí pro cefalopelvický nepoměr (tedy větší obvod hlavičky než oblast pánve matky) s odhadem váhy miminka 4,5 kg, a pak se vám narodí sotva tříkilové dítě, nebo je vám předepsána sekce pro polohu koncem pánevním, a vy přitom víte, že kamarádka v jiné porodnici dítě ve stejné poloze bez problémů porodila vaginálně, vaši důvěru ve zdravotnický systém to určitě neposílí. 

Odsouzeny k sekci

Je pochopitelné, že řada žen zpochybňuje rozhodnutí lékařů o potřebě vykonání císařského řezu. Pravidlo amerického profesora porodnictví Edwina Cragina „Jednou císař, vždycky císař“ ovlivňuje životy mnoha žen už více než 100 let. V poslední době ho ale začaly konečně vytlačovat pojmy VBAC, VBA2C, VBA5C nebo HBAC – čili vaginální porod po císařském řezu, respektive po dvou, či pěti řezech, případně dokonce domácí porod po císařském řezu.

Vaginální porod po císařském řezu má několik zásadních pravidel. Pořád ještě se učíme, jaká jsou nebezpečí a co naopak úspěšný pokus neohrozí. A ukazuje se, že s velkou mírou bezpečí je možné rodit vaginálně u stále většího počtu žen. Nejdříve je potřeba si ujasnit, proč došlo k prvnímu „císaři“. Některé komplikace jsou vzácné a můžeme předpokládat, že se nezopakují (třeba placenta previa, čili placenta, která přerůstá děložní hrdlo – což je jedna z komplikací, kdy je nebezpečné čekat na spontánní začátek porodu a je lepší sekci naplánovat s předstihem). Před porodem můžeme pomocí ultrazvuku zkontrolovat stav jizvy na děložní stěně – i když se ukazuje, že ani ztenčená jizva nemusí být limitující. Akorát velké miminko, celkově zdravá, informovaná a odhodlaná žena jsou také dobrými výchozími body. Rizikovými procedurami je naopak vyvolávání porodu a také umělé zesilování kontrakcí.

Lékaři sami přiznávají, že je pro ně často těžké do porodu nezasahovat a že tak mohou být (jak ostatně dokazují statistiky) některé zákroky nadbytečné. Antropoložka Daniela Vorlová, doktorandka na Fakultě humanitních studií, která vede formou osobních rozhovorů se zdravotníky výzkum na téma pojetí normálního porodu, upozorňuje na obavy lékařů do porodu nezasahovat. Zákrok, který je možné posléze vyhodnotit jako zbytečný, je totiž mnohem snazší odborně (z medicínského i právního úhlu pohledu) obhájit. „Někteří lékaři v rozhovorech uváděli, že při rozhodování o tom, zda do porodu spíše zasahovat nebo nezasahovat, je může ovlivňovat i vědomí možnosti soudní žaloby, či obecně právního postihu, při nepovedeném výsledku porodu. Přiznávali, že pokud by měli své jednání obhajovat, bude před soudem jednodušší obhájit intervenční než vyčkávací přístup.“

Pokud lékař zaváhá nebo situaci podcení, hrozí prostě mnohem větší potíže, a to, že chtěl dát prostor přirozenému běhu porodu, se obhajuje mnohem hůře než případný zbytečný zákrok – odborně, právně ale také před vlastním svědomím.

Srážka s uvědoměním, že si celou operací prošla zbytečně, ale může být pro ženu devastující. Některé obrátí vztek proti systému nebo konkrétním lékařům. Jiné se cítí zmanipulované a cítí hluboký smutek nad zraněními, které musely podstoupit. A některé ženy naprosto převálcuje pocit viny. Obviňují se, že nevydržely nátlak, že nebyly informovanější, schopnější, odolnější nebo bojovnější a že nedokázaly ubránit své dítě a připravit mu ten „správný“ vstup do života. Jak mi napsala Helena, mladá matka, která také podstoupila sekci: „Psychicky pro mě byl po probuzení nejhorší ten pocit ‚prázdného břicha‘, že malá už nebyla se mnou, ale ani u mě. Obviňovala jsem sebe, že jsem ji nedokázala ochránit, že jsem ji nedokázala porodit.“

A někdy se vztek a bolest může obrátit i proti samotnému mateřství nebo proti miminku. „Mně pomohlo to úplně vstřebat, až když mi dítě samo dokázalo projevit lásku a vymazalo tak pocit, že mi ‚ublížilo císařským řezem‘. Je to stav pocitů, který se nezmění lehko. Kdo to nezažil, nepochopí. První císařský řez jsem měla s komplikacemi. Druhý jsem přijala lépe,“ vypráví Ivka.

Není to jen „baby blues“ 

Porodní asistentka Marie Vnoučková, které se věnuje péči o ženy po císařském řezu, upozorňuje, že „císařský řez je jedním z opomíjených a možná nejčastějších spouštěčů, které vedou k rozvoji poporodní deprese.“ A to už není jen tak nějaké ‚baby blues‘, bolestínství nebo rozmazlenost. Poporodní deprese je vážná a nebezpečná nemoc.