A v bolestech roditi budeš… Čemu vlastně říkáme dobrý porod?

Porod má všechny rysy iniciačního rituálu. A i když to vezmeme zcela přízemně, je rozhodně velmi konkrétním mezníkem mezi dvěma velice odlišnými životními kapitolami. Vyprávění o porodu pohání snaha tomu, co jsme prožily, porozumět a získat referenční rámec. To, co jsem zažila, čím jsem prošla, co se mi dělo: Je to normální? Většinou nemáme předem jasné, co je dobrý porod. Porovnáváme se s ostatními ženami a posuzujeme své porodní zážitky. Jenže mezi slepými je jednooký králem, a tak se může stát, že se budeme snažit dostát umělým, nerealistickým nebo dokonce nebezpečným ideálům. Nebo naopak, že budeme problémy podceňovat. A bagatelizace neléčí.

Ty aktivnější, zvědavější (nebo možná nejistější) z nás se snaží zjistit, do čeho jdou. Chodí na předporodní kurzy a čtou (více či méně) chytré knihy. Pokud jsme měly štěstí a dost času, získáme kromě informací a praktických rad, které většinou velice zrelativizují vyznění porodních historek a rad příbuzných, také pocit klidu a jistoty. Pokud příliš štěstí s výběrem zdroje informací nemáme, získáme jen další příspěvek do hromady vzájemně si protiřečících informací. A jako bonus úplně nová kritéria, určující, co je „dobrý porod“.

Konec dobrý, všechno dobré?

Diskuze v běžných médiích pod články, které jsou i jen lehce kritické ke stavu českého porodnictví, téměř vždy obsahují refrén: „Má být ráda, že má zdravé dítě!“ Jako by výsledek „zdravé dítě“ ospravedlňoval cokoliv: zbytečné zákroky způsobené obavami, aby se něco nezanedbalo, násilí, úkony provedené bez souhlasu ženy nebo obyčejné ponížení. Zdravé miminko samozřejmě je naším cílem a přáním, ale opravdu to stačí? Svatý grál v zavinovačce všechno špatné zruší? Vždyť i většina mýtických rodinných porodních hororů končí uklidňujícím prohlášením, že když dostane žena po porodu do náručí „ten uzlíček“, na všechnu bolest zapomene.

Žena, která chce rozhodovat o svém těle během porodu, je často obviňovaná, že se narcistně zaměřuje jen na sebe a že klade své zájmy nad zájmy dítěte. V kořenech obecného přesvědčení je totiž postoj – dobrá matka u porodu všechno přetrpí a pak na to šťastně zapomene. Utrpení ženy je zcela irelevantní, protože se mu stejně nedá vyhnout a je „správné“. Jediné, na čem záleží, je zdravé dítě.