Češka na Facebooku objevila ghanského chlapce bez domova. Přivezla ho do Prahy, kde vystudoval a dnes učí

Je červen 2019. Přijíždím taxíkem k jednomu z trendy nákupních center v Accře, hlavním městě Ghany. Na parkovišti na mě už čeká dvaadvacetiletý štíhlý chlapec v okrové košili poseté květinovými vzory. Jmenuje se Theo, celým jménem Theophilus Mensah Larbi. Od svých devíti let, kdy mu zemřela matka, žije na ulici. „Nejčastěji jsem s dalšími dětmi spal před nějakým obchodem. Museli jsme se ale hodně brzo ráno vzbudit, aby nás tam majitel nenašel,“ vzpomíná na své dětství o chvíli později nad kapučínem v kavárně. Přežil díky drobným pracím jako sekání trávy, úklid nebo práce na stavbách. I přesto však dělal vše pro to, aby mohl chodit do školy. Už půl roku je učitelem na základní škole, nízký výdělek mu však na zlepšení životní situace a udržení bydlení nestačí. Žije proto v opuštěném rozbořeném domě bez vody a elektřiny.

Jeho životní zkušenosti ho přiměly k vedení svých žáků k solidaritě. Jelikož do třídy, kterou učí matematiku a přírodní vědy, chodí také děti z chudých poměrů, ne všichni žáci si mohou dovolit jídlo a pitnou vodu. Proto zřídil pokladničku, do níž děti ze středostavovských rodin přispívají drobáky, z nichž pak Theo pitnou vodu pro všechny kupuje. A děti mají mladého učitele rády. Protože je práce učitele v Ghaně velmi nuzně placená, jeho situace se za poslední půlrok příliš nezlepšila. Na zaplacení nájmu a základních životních nákladů výdělek nestačí.

Magická síla Facebooku

Theo před časem narazil na Facebooku na skupinu Nas Daily Global. „Všiml jsem si, že tam lidé sdílejí své příběhy, a to mě inspirovalo. A tak jsem si říkal, proč nenapsat i ten svůj a nemotivovat zase další lidi, aby se pokusili se svým životem něco udělat, i když ten začátek není snadný,“ vzpomíná a napije se kávy. „Motivovali mě, abych se posunul dál. A potom jsem uviděl zprávu od Jany z České republiky.“ Rozhodl se ženě ve středních letech napsat. Říká, že na rozdíl od jiných vzkazů ho její komentář chytil za srdce. „Napsal jsem jí, abych jí poděkoval,“ dodává. Jana, tehdejší ředitelka mateřské školy v Praze, si začala s mladíkem bez domova dopisovat. Dozvěděla se tak o jeho životních osudech více a stali se z nich přátelé. Jana přemýšlela, jak chlapci, který je houževnatý a má četné sny a plány, pomoci. A tak se po pár měsících nekonečných konverzací na messengeru spontánně vydala za Theem do Ghany. Aby zjistila, jestli jsou příběhy, které jí vypráví, pravdivé.