Jana Fabiánová: O Cimickém jsem promluvila, až když jsem věděla, že to dokážu. Máma se o mě bála

Nedávno ses vdala, s mužem vychováváte jeho dvě děti. Jak se ti zvyká na roli nevlastní matky?

Pro mě to není nová role. Jsem taková pravidelná maceška. Velmi často jsem chodila s chlapy, kteří už své děti měli. Možná proto, že jsem vyrůstala bez otcovské figury, vyhledávala jsem partnery, kteří už jsou tátové. Myslela jsem, že to dítě pak budou chtít i se mnou. Bohužel mnohdy nechtěli. Několik vztahů na tom skončilo. Vždycky jsem chtěla velkou rodinu. Ale asi jsem v minulosti málo tlačila na pilu a víc jsem frajery neukecávala. Na druhou stranu jsem nikdy neměla pocit, že můžu milovat a starat se výhradně o vlastní děti. Pokud by můj muž děti neměl a já je už mít nemohla, určitě bych šla do adopce.

Jak to máš teď? Jsou vlastní děti ještě ve hře?

Je mi čtyřicet sedm let. Byla jsem na testech a dozvěděla jsem se, že jsem biologicky asi o třináct let mladší. Takže to ve hře ještě docela je. U nás v rodině jsou, a vždycky byly, starší matky. Máma mě měla v devětatřiceti, což bylo na tu dobu strašně pozdě. Takže uvidíme, jak to dopadne.

Jaká byla pro tebe cesta životem v kontextu společnosti, která na ženy vyvíjí značný nátlak, aby děti měly?

Děje se to občas mým kamarádkám, ale v showbyznysu to tak úplně není. Aspoň mně se to stávalo velmi zřídka, že by se mě na to někdo ptal. To platí i pro bulvár.

Čím to je?

Možná se bulvární novináři spíš soustředí na to, jestli jsi přibral nebo zhubnul, jestli máš plastiku nebo s kým chodíš. Pro herečky a zpěvačky asi platí jiná, taková povrchnější škatulka než otázky ohledně mateřství. Mimochodem řeším teď celkem zvláštní problém. Vypadám o dost let mladší, než jsem. A to je u konkurzů překvapivě problém. V Česku se obsazuje na divadle podle toho, kolik ti je. V Americe, kde jsem osm let žila a vystupovala, se obsazuje podle věku, na jaký na jevišti vypadáš. U nás tě ale z konkurzu vyhodí: podívají se do papírů a dál to neřeší. Takže já momentálně nepatřím nikam. Hrát role mé věkové kategorie nemůžu, protože na ně nevypadám, a hrát ty, na které vypadám, nemůžu zrovna tak, protože je mi v reálu víc. Trochu tragikomický castingový paradox.