Řeší problémy dětí i rodičů. Sociální pedagogové jsou oporou škol se sociálně slabšími žáky, stát je ale neplatí
Sociální pedagogové a pedagožky jsou v českých školách poměrně novým jevem. Obzvlášť v regionech, kde žije mnoho sociálně slabých dětí, přitom odvádějí velkou práci: předcházejí absencím, pomáhají rodinám v bytové nouzi sehnat bydlení, napojují je na další sociální služby. „Když má učitel pocit, že někde vzniká problém, tak mi o tom řekne a já navazuji spolupráci s rodinou. Pokud souhlasí, zajdu za nimi domů. Někdy se ve svém prostředí cítí jistěji,“ říká Michaela Fůsová, sociální pedagožka z Litvínova.
Náplň práce sociálních pedagogů a pedagožek je velmi pestrá, každý den je jiný. V ZŠ Ruská v Litvínově se Michaela Fůsová věnuje problémům žactva školy. O některých se ví a řeší se dlouho, jiné mohou nastat akutně a musejí se řešit na místě. „Nabízím pomoc při řešení problémových situací žáků i rodičů, krizovou intervenci. Mám na starosti i školní sbírku pomůcek a charitativní šatník vybavený oblečením po dětech převážně z řad zaměstnanců školy. Když si všimnu nebo mě někdo z vyučujících upozorní, že někdo nemá ponožky, rukavice, nebo už mu je malá mikina či tepláky, tak mu tam něco zkusím najít,“ popisuje. „Někdy mám schůzky s rodiči, jindy pohovory s dětmi. Některým žákům pomáhám s učením, s jinými procvičuji logopedii, protože jejich rodiče to udělají jednou nebo dvakrát, ale to nestačí. Vedu žákovský parlament, kde mám šanci poznat děti zase v jiných rolích, a navíc podporujeme meziročníkové vztahy.“
Mnohé děti si za ní přicházejí jen tak popovídat a svěřit se jí se svými problémy. „Starší přichází s obavami, co bude, až ze školy odejdou. Někteří mají psychické problémy z jiných důvodů, pro děti je opravdu složitá zejména situace kolem rozvodu rodičů, řeší problémy s učením, sociální izolací, sebevědomím, zažívají první lásky a trable z toho vyplývající, nemají ideální vztahy ve třídě. Což může vést k sebepoškozování, často mají špatnou životosprávu, ze které se může vyvinout porucha příjmu potravy. Pak rodiče odkazuji na další odborníky,“ vysvětluje Fůsová.
Tím ale její práce nekončí. Organizuje snídaňové kluby, kde se děti učí jíst zdravé potraviny, a odpoledne vede školní klub pro děti z druhého stupně: „Primárně jde o to, aby se nám tyto starší děti, které jdou pomalu do puberty, nepotloukaly bezcílně venku, a já měla ty problémovější pod dohledem. Každý den děláme něco jiného – vaříme, čteme, tvoříme, chodíme ven.“ A aby toho nebylo málo, organizuje Michaela Fůsová pro žactvo i dva týdny letního příměstského tábora. Na rozdíl od vyučujících ale není její pozice zahrnuta mezi pedagogické pracovníky, kteří jsou placení ze státního rozpočtu. Školy své sociální pedagogy a pedagožky zatím platí z různých grantů, což přináší značnou nejistotu. Pokud vás zajímá, co všechno sociální pedagogové dělají a s čím se v práci setkávají, se dočtete na webu Heroine.cz.
