Každé ráno kontroluje pětatřicetiletá Tatjana s obavami displej mobilu. Čeká na pravidelnou zprávu od svého manžela: „Noc jsme zvládli, jsem naživu.“ Bojí se dne, kdy taková slova už nepřijdou. Strach ještě umocnila plánovaná anexe Záporožské oblasti, v jejíž blízkosti rodina žila. Se dvěma dětmi je Tatjana v Česku o samotě už půl roku a úspory se tenčí.
S paní Tatjanou sedíme na lavičce v areálu strahovského stadionu a pozorujeme fotbalový trénink. Po hřišti pobíhá hlasitá skupinka školáků ve svítivých dresech. Mezi nimi je i její šestiletý syn Myron, před měsícem nastoupil do první třídy. Tříletá Milana se na rozdíl od něj zatím drží spíš u maminky. „Klid na povídání moc nemáme,“ smějeme se společně s tlumočnicí Mariiou, která nám v rozhovoru pomáhá.
Tatjana mi ukazuje fotku čtyřpokojového bytu v Nikopolu na jihu Ukrajiny, který s rodinou obývala. Letos v březnu ho musela vyměnit za stroze zařízenou místnost se společnou kuchyní a koupelnou v pražských Satalicích. Ubytování Tatjaně bezplatně poskytl šéf jejího manžela Andreje. Pro Myrona a Milanu, kteří byli zvyklí na vlastní pokojíčky, je sdílení domova s cizími lidmi docela šok.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!