Kalousek a zírání, otázka na počet partnerů moderátorky. Deset nejstupidnějších výroků letošního roku

Žijeme v turbulentním, rychle se měnícím světě. Umělá inteligence zrychlila technologický pokrok téměř ve všech odvětvích, a zavdala tak příčinu řadě katastrofických predikcí o konci lidstva (my v redakci si zatím pokojně čas od času generujeme roztomilé obrázky v Midjourney a vyčkáváme, co bude dál). Rok 2024 přinesl změny politické i společenské, například blížící se střídání demokratů a republikánů v Bílém domě. Pokračovaly konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě, v září Česko zasáhly ničivé povodně. Z těch lehčích událostí pak nesmíme zapomenout na sportovní oslavy v podobě hokejového šampionátu či Letních olympijských her v Paříži a několik morálních panik s nimi spojených – v této disciplíně je neporazitelné zejména uživatelstvo sociální sítě X, kterou jsme ještě v loňském roce mohli nazývat Twitterem (také vám to připadá tak strašně dávno?).

Při tom všem, co se v letošním roce událo, člověk snadno nabyde pocitu, že se svět, jaký zná, ztrácí někde v překotném běhu dějin. Naštěstí existuje jedna životní jistota, o niž se můžeme opřít prakticky kdykoliv – sexistické žvásty známých a mocných mužů (... kteří nabyli pocitu, že se svět, jaký znají, ztrácí někde v překotném běhu dějin).

A protože žebříčky všeho druhu jsou společně s galeriemi fotografií a svátečními recepty oblíbeným žánrem dovolenkujícího novinářstva, které chce mezi svátky nechat alespoň na pár dní odpočinout oči od zářícího monitoru, rozhodli jsme se na webu Heroine.cz spojit příjemné s nepříjemným a přinést vám žebříček deseti nejstupidnějších a nejděsivějších výroků roku 2024. Někteří si jistě povšimnou, že se do něj tentokrát nedostala žádná žena – není to z toho důvodu, že by se ženy vyjadřovat stupidně nemohly nebo nechtěly. Prostě to tak vyšlo.

Do následujícího roku nám pak všem přejeme, abychom si méně často museli pokládat hlavu do dlaní, když čteme rozhovory, sledujeme televizi, působíme na sociálních sítích nebo žijeme ve společnosti.

„Nemohu se zbavit dojmu, že kampaň je motivována frustrací těch, které pohledy nepřitahují: ‚Když nečumí na mě, nebudou čumět na nikoho!‘“

Začínáme zlehka, tweet (ne, nebudu ho nazývat postem, Elone Musku) Miroslava Kalouska o plakátové kampani Konsentu zaměřené na osvětu proti sexuálnímu obtěžování v pražské dopravě je totiž ve skutečnosti hlavně velkým zklamáním. Opravdu autor štiplavých básniček přednášených u sněmovního pultíku a někdejší aktér ostrých politických přestřelek, v nichž dokázal s přehledem dominovat, nepřišel na nic lepšího a originálnějšího než tisíckrát omílaný stereotyp „feministky – ošklivé – haha“? Do příštího roku přejeme zakladateli TOP 09 méně laciných lajků a více kreativity.

„Hyperkritické datum je 9. 5. 1960, kdy americký úřad léků a potravin schválil antikoncepční pilulku. Od té doby to jde s evropskou civilizací do kopru a jenom se čeká, až uděláme místo jiné civilizaci.“

Radkin Honzák je uznávaný český psychiatr a úspěšný publicista. A také starší člověk, který si zaslouží obdiv za dlouhé dekády své dřívější činnosti. Problémy a témata současného světa už mu ale nějaký čas unikají – a na tom není vůbec nic špatného, pokud zrovna nemluví do médií a nerozvíjí v nich teorie, které trochu pozbývají smyslu. Evropská civilizace se od počátku 60. let posunula technologicky i hodnotově, zažila chvíle prosperity i řadu krizí, revoluce směrem k demokracii i války. Ženský menstruační cyklus za nic z toho nemůže. Pokud má ale cílem sdělení být to, že „nám ženy nerodí“ (už je to tu zase), dovolím si odkázat na svůj dřívější komentář o tom, proč samozvaní pastýři budoucích pokolení pronášející tyto výroky nevyhnutelně vždycky znějí hloupě.

„OK, Linda ‚jsem hezčí než vy všichni ostatní‘ Bartošová neuspěla v soukromém médiu a jako špatně odhozený bumerang skončila v médiu veřejnoprávním, kde má podcast o tom, co je důležité pro její generaci. V době, kdy veřejnoprávní média čeká těžká a zpolitizovaná debata o smyslu existence, považuju start tohoto podcastu za mimořádně problematickou věc.“

O kauze „Linda Bartošová dělá věci a muži jsou zase naštvaní“ už bylo řečeno mnohé, tak snad jen drobná poznámka – pokud chcete veřejně debatovat o konceptu veřejnoprávnosti a úloze Českého rozhlasu, možná u toho nepoužívejte útoky ad hominem. Moc seriózně pak vaše sdělení nepůsobí.

„Zabráním mužům, aby vstupovali do ženských sportů!“

Staronový prezident Spojených států neodolal pokušení přihřát si polívčičku nad pseudokauzou okolo alžírské boxerky Imán Chalíf, která sice není ani muž, ani trans* žena, ani vědomě či nevědomě intersex (žádné spolehlivé informace v tomto směru opravdu nemáme), ale mohla by být. A Donald Trump už býval mohl jenom hrát golf, jenže bohužel. Jeho výrok z léta je připomínkou, že se do následujících let se budeme při sledování zpráv z Bílého domu muset obrnit velkou trpělivostí.

„Budu to dělat, ať se to ženám bude líbit, nebo ne. Ochráním je.“

Donald Trump podruhé. Výrok z předvolebního srazu ve Wisconsinu byl přímou reakcí na velké téma kampaně Kamaly Harris, reprodukční práva Američanek – a v tomto kontextu působí opravdu děsivě. Nejsem Američanka, ale myslím, že jako žena můžu říct: proboha, hlavně nás neochraňujte! Radši nás místo toho nechte, abychom o vlastním těle rozhodovaly samy, a přestaňte nám do cesty klást nesmyslné překážky. Pak budeme v pohodě a ochráníme se v klidu samy. Vážně.

„Renomovaná tanečnice? U tyče nebo kde? Viděl jsem některé záběry z jejího vystoupení, radši nebudu hodnotit její umění.“

Cenu za hulvátství by letos získal slovenský politik Andrej Danko. Jeho výrok směrem k uznávané tanečnici a hvězdě obálky aktuální Heroine Soně Ferienčíkové je odporný nejen sám o sobě, ale také tím, kolik následných útoků na partnerku předsedy strany Progresívne Slovensko Michala Šimečky (tudíž ani ne političku, ne že by to snad bývala byla polehčující okolnost) vyvolal. Rozhovor se Soňou Ferienčíkovou nejen o stavu současného Slovenska si můžete přečíst v tištěné Heroine.

„Můžu být trošku impertinentní? Kolik jste měla sexuálních partnerů? Průměrný homosexuál má mezi sto až pěti sty. Mně je jasné, že do toho čísla jste se nikdy nedostala.“

Jeroným Klimeš je povoláním psycholog, tedy člověk, který by empatii a schopnost nesoudit ostatní na základě hloupých předsudků měl mít v popisu práce. Jeho urážlivé vystoupení v České televizi z letošního března nicméně ukázalo, že nejenom že ani jednou z těchto schopností neoplývá, ale navíc šíří nepravdy a dezinformace s cílem poškodit skupinu lidí, která chce prostě žít jako všichni ostatní.

„Když poslankyně přečte ve svém příspěvku, že plod si nezaslouží žít, nemůžu ji nazvat jinak než čubkou.“

Slovenská politika v poslední době, pravda, nemá příliš vysoké morální standardy. To, aby vládní poslanec veřejně nazval svoji kolegyni z Národní rady tak, jak ji nazval, je ale moc i na ni (i když pokud si vzpomeneme, co si musela za svůj mandát vyslechnout prezidentka Zuzana Čaputová, se vlastně není čemu divit). Slova „plod si nezaslouží žít“ Plaváková nikdy neřekla. Společně s výrokem směřovaným na Soňu Ferienčíkovou jde o další důkaz toho, jak obrovskému a nechutnému tlaku čelí na Slovensku veřejně aktivní ženy.

„Tvoje tělo, moje volba.“

Tweet amerického YouTubera Nicka Fuentese, který s Donaldem Trumpem dříve povečeřel v jeho sídle, je „parodií“ sloganu hnutí pro-choice, které se zasazuje o právo na potrat. Ve skutečnosti z něj ale tuhne krev v žilách. Jistě, svým způsobem je to vlastně přesně to, co Fuentes chtěl, pozornost získal spolehlivě. Gratulujeme mu tedy k mimořádně odpornému výroku letoška a každé ženě v okruhu sto kilometrů kolem něj přejeme, aby se zachránila.

„Obličeje žen a dívek jsou zdrojem pokušení, ale mladí lidé, ovlivnění dvaceti lety přítomnosti Američanů, to nechápou.“

Tenhle výrok nelze pojmout humorně a bylo by nesmyslné a necitlivé se o to pokoušet. Na prvním místě je ale oprávněně. Afghánské ženy jsou totiž Tálibánem systematicky utlačovány, ponižovány a redukovány do stavu novodobých otrokyň. Ani jejich hlas už nesmí být na veřejnosti slyšet. A tak musí být slyšet ten náš. Jsme s vámi, myslíme na vás – a o tom, že si zasloužíte svobodu a respekt, nikdy nepřestaneme mluvit.