Zakažte hovězí!

Kdo si chce dát stejk, ať maže ven! Dost znepokojivou vizi budoucnosti restaurací má někdejší výkonná tajemnice Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu (tzv. pařížská dohoda, 2015) Christiana Figueresová. „Co kdyby se restaurace za deset patnáct let začaly chovat k masožravým, jako se dneska chovají ke kuřákům?“ nadhodila Figueresová nedávno na jedné konferenci. „Jestli chtějí jíst maso, ať to dělají před restaurací.“

Hamburgr je vinen!

Pokud jste tenhle trend ještě nezachytili, rychlá rekapitulace: konzumace masa se pro mnoho zelených aktivistů rychle stává něčím podobně odpudivým jako kouření. Je to chování, od kterého je prý potřeba lidi odrazovat. Nebo které je potřeba přímo zakázat. Důvod? Vašemu hamburgru se kladou za vinu klimatické změny. Produkce masa – zejména chov skotu – je zdrojem emisí metanu a vyžaduje vstupy, jejichž produkce s sebou zase nese emise oxidu uhličitého. Řečeno dramatickým jazykem nedávných zpráv: jestli chceme odvrátit „zhroucení klimatu“, nezbytnou podmínkou je „radikálně snížit konzumaci masa“.

Celý dospělý život jsem vegetarián, nechci zabíjení zvířat. Dokážu se tedy ztotožnit se snahou maso v naší stravě omezovat. Zároveň ale chci mít jistotu, že se věda nemýlí. Když se nad novinovými titulky zamyslíte hlouběji, zjistíte, že lidé, kteří by chtěli vykazovat „masožravce“ z hospod a kteří všechny ostatní nabádají ke změně jídelníčku, si často jen vybírají údaje, které se jim pro to hodí, a ignorují základní fakta.

V běžném tisku najdete k tématu spoustu článků, které naznačují, že kdybychom přestali jíst maso, emise skleníkových plynů by klesly o padesát procent nebo i o víc. To je obrovské číslo. A obrovsky zavádějící.

Podstatné je, že na snížení o padesát procent by zdaleka nestačilo pouhé vegetariánství, to bychom museli jít dál. Bylo by nutné uchýlit se k úplnému veganství, to znamená přestat jíst a využívat jakékoli živočišné produkty: mléko, vajíčka, med, maso, mořské plody, kožešinu, kůži, vlnu, želatinu a mnoho dalšího. A takové změny převládajícího jídelníčku a životního stylu se hned tak nedočkáme.

Snížení osobních emisí. Ale jen o dvě procenta

Média přesto naznačují, že přechodem na vegetariánství můžeme dosáhnout snížení osobních emisí o 20–35 procent. Jenže – to zas není řeč o všech emisích, za které jedinec „může“, ale jenom o těch, které jsou spojené pouze s jeho potravou. To znamená, že zanedbány byly čtyři pětiny člověkových emisí, skutečný dopad změny jídelníčku by tedy byl pětkrát nižší.

Zaměříme-li se na vědeckou literaturu o vlivu přechodu na vegetariánství na emise, pak systematický přehled recenzovaných studií ukazuje, že strava bez masa pravděpodobně sníží celoživotní emise jednotlivce o ekvivalent 540 kilogramů CO2. U průměrného člověka v průmyslovém světě to znamená snížení emisí o pouhých 4,3 procenta.

I tenhle odhad je ale pořád zveličený, protože opomíjí prastarý a dobře popsaný ekonomický jev známý jako „rebound efekt“. Vegetariánská strava je o něco levnější – a ušetřené peníze lidé vynaloží na jiné zboží a služby, které zase zapříčiní další emise skleníkových plynů. Ve Spojených státech mají vegetariáni asi o sedm procent nižší výdaje na nákup potravin a ve Velké Británii o patnáct procent. Z jedné švédské studie vyplývá, že vegetariánská strava je tam o desetinu levnější, takže z celkového rozpočtu jednotlivce uvolní přibližně dvě procenta. Tato částka se přetaví v dodatečné výdaje, které způsobí další emise CO2. A ty podle závěrů studie z poloviny vymažou emise „uspořené“ v důsledku přechodu na vegetariánství.

V prostředí rozvinuté země je realita taková, že přechod na plně vegetariánskou stravu sníží vaše emise do konce života zhruba o dvě procenta.

Planetu neoblafneš

Hodně lidí má za to, že přechodem na vegetariánskou stravu by se mělo dosáhnout víc, a výsledek, který jsem představil výš, je nepřestává překvapovat, byť je velmi dobře podložený. Když jsem na tyto hodnoty poprvé upozornil, dva britští vědci napadli můj přístup, a dokonce prohlásili, že si vybírám jen argumenty, které se mi hodí. Zmíněné číslo je však nejlepším odhadem metastudie, nevybíral jsem si jednu studii s nejvyšším či nejnižším výsledkem.

Když naopak zmínění akademici chtěli dodat váhu svému protitvrzení, podle kterého má vegetariánství daleko větší vliv, opřeli se o pouhé dvě studie, jejichž odhady patřily shodou okolností mezi nejvyšší. A pak zavrhli studii ukazující na nižší efekt a zaokrouhlili směrem nahoru údaj z další studie. Rebound efekt, který snižuje reálný dopad na polovinu, ignorovali úplně, třebaže literatura jasně říká, že „když vyhodnocujeme ekologické důsledky vegetariánství, měl by se zohledňovat rebound efekt úspor“.

Můžete pochopitelně manipulovat čísly tak, aby odpovídala vašim předem daným závěrům. Planetu to ale neošálí. Faktem zůstává, že pokud nechcete být nadosmrti vegetariány, můžete snížit emise skleníkových plynů o přesně stejné množství tím, že ročně utratíte šest dolarů v evropském systému emisních povolenek – a jíst si, co chcete.

Bohatocentrismus

Snížení osobních emisí o pár procentních bodů není nic, čemu bychom se měli vysmívat, ale rozhodně to „nezachrání planetu“. Nepříjemná pravda je, že do boje proti klimatickým změnám může jedinec zasáhnout jen málo. Jedna z věcí, které by mohly přinést opravdovou změnu, je boj za podstatně vyšší globální investice do výzkumu a vývoje zelených technologií. Pokud se někdy chceme dočkat dne, kdy alternativní zdroje předčí fosilní paliva, je třeba tyto technologie masivně rozvíjet.

Intenzivnější výzkum a vývoj je zapotřebí také ke snížení uhlíkového dopadu zemědělství a k vývoji a velkovýrobě umělého masa, které by mohlo proti konvenčně produkovanému masu snížit emise skleníkových plynů až o 96 procent.

Jak už to u podobných kampaní bývá, je přístup Christine Figueresové k lidem, kteří jedí maso, znepokojivý. Někdejší šéfka OSN pro oblast klimatu by chtěla zakazovat chování, které se jí nelíbí, a to na základě chatrných důkazů a přehánějících novinových zpráv.

A také to naznačuje úzké zaměření na bohatou část světa. Je neuvěřitelně sebestředné mluvit o vykazování konzumentů stejků z restaurací v době, kdy je kvůli chudobě 1,45 miliardy lidí nucenými vegetariány a zoufale touží po tom, aby si vůbec maso mohli dovolit.

Jsem vegetarián z etických důvodů a jako takový budu první, kdo kdykoli řekne, že máme hodně dobrých důvodů, proč jíst míň masa. Ovlivnění klimatu ale mezi ně bohužel nepatří.

Rozhovor byl původně publikován na Finmag.cz. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka. Copyright Project Syndicate