Proč se kvůli dětem (ne)rozvádět

Když jsou rodiče v krizi, děti nejvíc trpí rozepřemi, které se neustále vracejí, nekončí smířením a znatelně ničí oba rodiče i rodinnou pohodu. Řešení značka ideál? Rodiče najdou novou cestu, jak spolu žít, a můžou tak zase tvořit víceméně harmonický rodičovský tým. Hledání té cesty je ale pořádná práce na vztahu a na sobě a vede těmi nejužšími uličkami a temnými komnatami. A navíc k ní není univerzální mapa. V pořadí druhou optimální odpovědí na krizi rodičů je rozvod, který ovšem nebude destrukcí rodiny, ale naopak umožní rodičovské spolupráci vzkvétat svobodněji než před rozchodem. A to bývá také pořádná práce, ve které dostává zabrat hlavně ego.

Rodina je jako souostroví, píšou autoři metody Archipelago. Jako by rodinu tvořilo několik ostrůvků a ostrovů, které jsou oddělené – a zároveň propojené. Každý z ostrovů je jiný, zvenku i zevnitř. Jinak prožívají svět, ve stejné situaci potřebují něco jiného, jejich tělo je vede k jiným pohybům, jinak se chovají k živým bytostem i k věcem. A zároveň mají hodně společného, protože spolu tráví čas, mluví spolu, myslí na sebe, zažili spoustu stejných věcí. Děti rodinu dlouho ve svých představách prožívají jako jediný ostrov. A když přijde rozvod, zatřese se zem. Tak silně, že se ostrov rozpadne na několik částí. 

Kluci a holky příchod zemětřesení cítí. Máma se doma nějak míň směje, každá maličkost ji rozčílí, táta jim nosí dárky, i když nemají svátek ani narozeniny. Když jsou doma oba, děti nevědí, za kým mají jít. Neustálé hádky. Maminka nadává na tatínka nebo tatínek na maminku. Špatná atmosféra, a to hlavně když jsou doma oba. I tak je pro ně zemětřesení-rozvod šokující. 

Pro „dobro dítěte“

Zbytky pocitu bezpečí, které dítě cítilo, když rodiče měli krizi, je pryč. Nějak rozumělo jejich vztahu, i když mohl být konfliktní a plný napětí – místo jistoty přichází dezorientace. Dítě tuší, že na tuhle pekelně těžkou situaci nemá páku, a zakouší tak velký pocit bezmoci: „Země se třese, nemůžu s tím nic dělat a mám pocit, že to zemětřesení už nikdy nepřestane.“ Ale žene ho touha dát nějaký smysl tomu, co se děje. A tak si pro sebe události různě domýšlí.

Často dojde k tomu (zvlášť u těch mladších do jedenácti let), že za rozvod rodičů může ono samo. A když zapříčinilo rozvod, může svým vroucným přáním nebo svým chováním zařídit, aby máma s tátou byli zase spolu. Třeba když dnes v noci spadne hvězda, dají se určitě dohromady. Nebo když budu celý týden vyklízet myčku, určitě budou zase spolu. Rodiče říkají: „Není to tvoje vina, jen už se nemáme rádi.“ Ale děti tomu často nerozumějí, je to pro ně příliš racionální vysvětlení. 

Zažívají spoustu nových pocitů, kterým nerozumějí. Čím menší děti, tím míň jim ty pocity dávají smysl. Je pro ně těžké zorientovat se v sobě samých, což jim nahání strach. Chrání své rodiče místo toho, aby rodiče chránili je. Často fantazírují o tom, jak by mohly mamince nebo tátovi nebo oběma pomoct, aby už nebyli smutní, aby se už nehádali, aby se nezlobili. Viní se za to, že se jim to nedaří. Tyto děti nevěnují pozornost tomu, co ony samy potřebují, ale splývají s tím, co potřebují rodiče. Když pak mají říct, jestli chtějí bydlet s maminkou, nebo s tatínkem, neodpovídají podle svých přání, ale podle přání toho, kdo se jich ptá. Někdy chtějí děti s rodiči ještě něco zažít – ale nedokážou jim to říct nebo k tomu nenajdou ve svárech rodičů příležitost.

Jsou děti, které se několik měsíců po rozvodu rodičů otřepou, najdou znovu svůj vnitřní klid a můžou se posunout dál: jsou to ty, kterým rozvod dává nějaký smysl nebo tu bolestnou událost můžou nějak uzavřít. Když se to nepovede, zůstává neklid. Pak je rozvod (nebo spíš to, co se děje kolem něj) pro děti dál zatěžující a dál na sebe váže spoustu energie. Zakazují si na „to“ myslet a pocity, které jsou s rozvodem spojené, tak zatlačují hluboko do sebe. Ztrácejí kontakt se sebou a také svoji zranitelnost. Pomáhá jim to necítit bolest. Projeví se to třeba jakousi emoční zatvrzelostí, „cool“ chováním – neustále působí, že se jich nic netýká, nic je nerozhodí, z ničeho nemají strach a za nic se nestydí. Jako by neustále říkali: „No a? Co má bejt?“. Přichází agrese nebo záchvaty, zdánlivě zničehonic. Menší děti se můžou počurávat nebo pokakávat, nebo je zkrátka chronicky bolí bříško. 

Co můžete udělat

Rozvod bolí. Nejen partnery, ale i jejich děti. Má, nebo nemá tedy smysl se kvůli dětem nerozvádět? Rozhodně nemá, pokud zažívají domácí násilí nebo zneužívání. A jinak? Těžko říct – kdyby existovala odpověď, už bychom ji měli.

1. Než se rozvedete, buďte k sobě brutálně upřímní

Převezměte do puntíku zodpovědnost za svoji část vztahu. Vztah tvoří dva, je to 50 : 50. Neobviňujte se, ale prozkoumejte to a chopte se činu, který z toho vyplývá. Upřímně se podívejte na svoji část toho, jak vypadá váš vztah teď. Váš manžel má milenku: Co vám jeho nevěra říká o vašem vztahu k němu? Jak jste o tento vztah pečovala, chránila ho před nepříznivými vlivy, jak jste ho vyživovala a jak často jste v něm spatřovala jeho krásu?

Nebo – vaše manželka se k vám chová chladně. Slyšel jste dobře, co potřebuje, po čem touží a jaké jsou její sny? Anebo ještě jeden ze života: Máte pocit, že vás partner/ka nerespektuje. Jak hodně respektujete vy sami sebe? Kolik opravdového respektu vnášíte do vztahu vy? Obecně se ptejte: Co přesně vám má vaše současná situace pomoct zvědomit? Selhávání je součást manželství, nikoli jeho výsledek. Když si neodpovíte upřímně na otázky podobné těmto, pak jste neudělali dost.

2. Pusťte k sobě skutečnost, že i po rozvodu stále zůstáváte rodinou

 Nebudete už partneři, ale rodiči svých dětí zůstanete napořád. Možná je bude vychovávat ještě někdo jiný, ale jedinými rodiči jste vy. Vazby mezi vámi budou jiné a budete muset najít nový, pro děti smysluplný způsob setkávání a spojování. Pořád budete a zůstanete v mnoha ohledech souostrovím.

3. Ověřujte si, jak dostupní jste svým dětem

 Věnujte tomu pozornost i přesto, že sami procházíte těžkým obdobím. Vnímáte jejich starosti a radosti? Jste občas naladěni jen a jen na ně? Jestli ne, je tu někdo jiný, s kým vaše děti zažívají klid a bezstarostné chvíle? Kamarádi, prarodiče, tety a strejdové můžou být v této fázi hodně důležití. Spousta dětí čelí velké samotě.

Pokračování textu najdete v tištěné Heroine. Můžete si objednat jedno číslo nebo roční předplatné, nebo si ho koupit v trafice. Síť partnerských prodejen najdete tady.