Temný svět mužské masturbace. Závislost, sebeznásilňování a půsty
Masturbujeme. Ženy i muži. Mužský svět masturbace je ale podle všeho pro mnohé z nich temnější. Často se nenápadně promění od každodenního odreagování a zábavy ve vězení nutkavého naplňování potřeb a závislosti na masturbaci, které provází sledování pornografie. To pak většinou ústí ve snahu o větší sebekontrolu, odvykání a abstinenci.
Masturbujeme každý den, jednou za měsíc, nebo nikdy. Stydíme se, nestydíme se, zažíváme orgasmy, štěstí, ale někdy i smutek nebo dokonce utrpení, nutkavou potřebu, pocit nenaplnění. Většinou víme jen to, co my sami zažíváme, protože užitečná debata, sdílení a informovanost na tohle téma v naší společnosti jako by uvízla na mělčině.
„Pojmenovávání tomu může vzít to kouzlo. Tu atmosféru kolem toho tvoří fakt, že je to jako zakázané ovoce, něco tajnýho, o čem se nemluví,“ řekla mi v jednom z rozhovorů kamarádka Lajla. Nechci masturbaci a sexualitu „odkouzlit“, jen do ní vnést trochu světla a upřímnosti. A pokud ztratí část kouzla, ztratí ho ve prospěch upřímnější a otevřenější debaty, pro ty, co ji potřebují. Odškrtneme si tak jednu položku ze seznamu tabuizovaných témat a možná se naopak posuneme odvážnějším směrem.
Jak vypadá mužská masturbace
Masturbují ženy i muži. Směřujeme ke stejnému bodu, ale ocitáme se při tom v jiných světech s odlišnými pravidly a úskalími. Přečtěte si, jak muži masturbaci prožívají a jak o ní (ne)mluví.
David Ley, klinický psycholog a sexuální terapeut, který studuje pornografii a duševní zdraví, komentuje v článku pro Rolling Stone : „Strávili jsme desetiletí tím, že jsme malým dětem říkali, aby se bály sexu, a že pouze monogamní sex je v pořádku a morální. Kulturní stigma spojené s masturbací v kombinaci se skutečností, že masturbuje téměř každý, vede k tomu, že si mnoho mužů vytvoří pocit vnitřní hanby.“
Masturbace jako každodenní součást života
V rozhovorech mě k těmto stinným stránkám masturbace přivedli kluci ve věku zhruba od 25 do 35 let, tedy z generace Y. K pubertě mladších z nich už patřila volně dostupná pornografie na internetu. Neexistovala ale kvalitní preventivní edukace na školách nebo v rodinách, kde by se tematizovala úskalí jako vznik závislostí na masturbaci a sledování porna, které může mít své světlé stránky, ale zároveň může při nekontrolovaném sledování deformovat náš pohled na reálné sexuální partnery a na samotný sex.
Děti ale i tak objevovaly svoji sexualitu. „Naučil jsem se to asi ve dvanácti letech na fotbalovém soustředění, kde jsme dělali ‚společenský masturbování‘. Bylo nás v pokoji asi pět a honili jsme. Většina z nás jsme byli ještě malý, takže jsme cítili příjemný pocity a asi jen jeden kluk ejakuloval,“ popisuje Hugo. Dvaatřicetiletý producent Daniel mi to vysvětloval tak, že „společenské masturbování“ vyvolávají podle něj většinou kluci, kteří s tím už mají zkušenost a vědí, že tuhle soutěž vyhrajou. Šestatřicetiletý umělec Bert dokresluje obrázek vzpomínkou: „Radili jsme si na táboře s kámošema, kam je dobrý jít, kde tě nikdo neuvidí a nebude rušit.“ A sedmadvacetiletý freelancer Robert k tomu dodává: „Starší brácha mi sypal porno už když mi bylo devět let.“
Jak masturbují ženy
Užít si sama sebe
V prvním dílu seriálu jsme otevřeli téma masturbace. Přečtě si o tom, proč se o ní ženy téměř nebaví.
Masturbací k sebepoznání
Protože my se o masturbaci bavit chceme, ve druhém díle seriálu píšeme o tom, jestli ženské sebeuspokojování může být cesta k lepším vztahům.
Rodiče s nimi o tom příliš nemluvili, pravděpodobně nešli v této problematice příliš do hloubky. „Myslím si, že hodně z nás rodiče přistihli při masturbaci a většina z nich zareagovala jako že předstírali, že to neviděli nebo nás okřikli – co to děláš! – ale málokdy se o tom s námi mluvilo navážno,“ říká pětadvacetiletý Bruno. „V předškolním věku jsem měl erekci a reakcí rodičů bylo zděšení, neuměli s tou situací vůbec naložit. Sexualita pro mě byla vždycky spojená, jak se o tom nemluví, s pocitama studu,“ popisuje Kilián. A dodává: „Máma mi dala knihu o pubertě Poznávejme svoje tělo, ale jen mi ji bez řečí podala, a to bylo všechno.“ Šestadvacetiletý umělec Oskar říká: „U nás doma se nikdy nevyslovilo slovo masturbace.“ Podobné zkušenosti popisovaly v rozhovorech i ženy.
Kluci o masturbaci často vtipkují, netají se tím, že se to děje, ale většinou nejdou do analytičtější debaty. Mluví o tom většinou v posunuté rovině, ne vážně, ani upřímně. „‚Nemůžu mluvit, zavolám později‘, pak volám a kámoš se ptá – ‚co, honils?‘,“ popisuje Bruno, jak vypadají hovory s jeho kamarády. Tato povrchní linka se táhne od mládí doteď. Z táborů se masturbace přesunula do školy a pak do práce a stále byla součástí každodenního života. „Když nestihnu ráno, tak masturbuju v práci na záchodě. To víme všichni, že to děláme. Víme, která zasedačka nebo ve kterým patře jsou dobrý záchody,“ popisuje třicetiletý Jan. A potvrzuje to i Bert. Killián dodává: „Někdy jsem masturboval ráno před školou, pak o přestávce na záchodě, když na to přišlo, a podobně“.
Cígo, alkohol nebo masturbace
Super dostupná zábava, odreagování, které můžeme mít téměř kdykoliv. „Je to prostě rychlý zdroj uspokojení. Jakmile to vezmeš jako závislost, tak je to rychlej, jednoduše dosažitelnej příjem uspokojení, radosti, uvolnění. Podobně funguje dát si cigáro nebo se trochu ožrat, jenom efekt masturbace je krátkodobější. Mám kolem sebe kamarády, co to maj jako závislost. Moc kouřím měl bych to omezit, moc honím měl bych to omezit. Už to máš tak zažitý, že máš psychickou závislost,“ popisuje Bruno.
Masturbace, cígo nebo alkohol. K návykovým látkám dostáváme jasnější instrukce a varování než k masturbaci, která je stejně tak dostupná, ale pokud o ní nepřemýšlíme, může se snadno stát návykovou vyčerpávající aktivitou, která nám negativně ovlivňuje život. „Masturbace byla dřív něco, co jsem nedokázal kontrolovat. Prostě to přijde, máš nějaký externí stimul, máš tu potřebu masturbovat, i když seš v situaci, kdy se to nehodí, ale nedokážeš s tím bojovat. To se mi stávalo fakt často, třeba když jsem studovat bakaláře, byl jsem v knihovně, viděl jsem pěknou holku a musel jsem hned na záchod masturbovat. To mi přijde, že není úplně zdravý, že se tě něco takhle zmocní a nemáš nad tím vůbec kontrolu,“ říká Kilián. Dvacetiletý student Patrik popisuje masturbaci dokonce jako sebeznásilňování.
Většinou jsem hodinu a půl pracoval a pak jsem si dal půlhodinovou masturbaci a tak to šlo celej den. Začal jsem mít problém s tím, že jsem byl pak už fyzicky unavenej.
Jiný pohled přináší Robert. „Aktivně jsem začal závislost řešit loni, do mých patnácti až sedmnácti let mi ta energetická a časová investice přišla v pohodě, ale poslední dobou jsem to začal zpochybňovat, protože jsem měl už problém si to odepřít. Neměl jsem nad tím kontrolu. Dělám hodně z domova, což je výhodný. Člověk má čas a prostor masturbovat. Většinou jsem hodinu a půl pracoval a pak jsem si dal půlhodinovou masturbaci a tak to šlo celej den. Začal jsem mít problém s tím, že jsem byl pak už fyzicky unavenej. Někdy mi to trvá i hodinu a půl, a to začne lézt do času a ta energie do toho investovaná pak taky začne být znát. Když člověk není doma, tak ta potřeba není taková, ale když jsem doma, tak čtyřikrát až pětkrát denně je průměr. Někdy to pak i hodně bolí. Asi je to závislost, ale nepůsobí mi to žádný zásadní problémy v reálném životě, stíhám práci, nemám problém mít sex s přítelkyní. Jediná věc je, že se mi teď ozvala bolest zad. Bylo to po masturbaci u porna, protože u toho člověk sedí u počítače. Dal jsem si experiment, že nebudu čtrnáct dní masturbovat, a záda se daly dohromady. Pak jsem zase začal sklouzávat ke starým zvykům, ale držím to na třikrát denně.“
Závislost na masturbaci se ale týká i holek. Dvacetiletá studentka Kamila popisuje podobnou zkušenost jako Patrik: „Od patnácti let jsem měla hodně intenzivní období. Byla jsem schopná simulovat, že jsem nemocná, abych nemusela jít do školy a mohla zůstat doma a udělat si to třeba desetkrát za den. Byla jsem fyzicky vyčerpaná, bylo to trápení .“
Masturbuju s pornem
Závislost na masturbaci ve většině případů provází závislost na pornografii. Lidem závislým na pornografii a masturbaci u nás pomáhá například organizace NePornu, která je specifická tím, že ji tvoří křesťanský kolektiv. Nezastávají názor, že je masturbace sama o sobě špatná, ale není podle nich potřebná a pokud se začne nalézat v rovině problému, přistupují k ní podobně jako k abstinenci od porna. Pete Lupton, zakladatel organizace, v jednom z dílů podcastu Šeptem vysvětluje, že porno dneska považujeme za běžnou věc a alespoň jednou měsíčně ho sledují tři čtvrtiny žen a mužů ve věku 18 až 30 let. Přibližně 5 až 8 % dospělých nemá ale svoje sledování porna pod kontrolou, případně jsou rovnou závislí a často to ani sami netuší. Spousta lidí ani nepředpokládá, že by taková závislost mohla vzniknout, nijak o tom nepřemýšlí a uvědomí si to až zpětně.
Lidi mají masturbaci spojenou s pornem a myšlením na něj a pak si nedokážou užít reálnej sex. Nebaví je to, protože myslej na porno.
„Tak od čtrnácti asi do pětadvaceti let jsem koukal na porno fakt skoro každej den, pak postupně míň a míň. Teď tak jednou za měsíc,“ popisuje Kilián. Oskar k tomu dál vysvětluje: „Hodně jsem se díval, když mi bylo dvanáct až třináct let, pak jsem se rozhodl, že chci zvládnout se chvíli nekoukat. Lidi mají masturbaci spojenou s pornem a myšlením na něj a pak si nedokážou užít reálnej sex. Nebaví je to, protože myslej na porno. Proto se na něj snažej přestat dívat, ale jak jsou na to zvyklý, tak masturbovat dál, a nekoukat na porno je hrozně těžký. Takže tam většinou funguje ta radikální věc, že přestanou masturbovat.“ Patrik pak popisoval, že jeho závislost na masturbaci a pornu došla až k pocitu vyprázdněnosti celého aktu.
Dvacetiletý student Štěpán zmiňuje varovný moment, kdy si uvědomil, že sledování porna negativně ovlivňuje jeho život: „Když na to přišlo fyzicky, tak jsem měl kvůli pornu moc velký očekávání, který se nenaplnily. Nasadil jsem si do hlavy, že toho člověka z porna platonicky virtuálně miluju, pak jsem hledal typ toho člověka i v reálu. Někoho, kdo je mu podobnej.“
Pornografie často také nabourává představy mužů o tom, jak má vypadat mužské tělo a jejich sexuální výkon. Silvie Lauder v článku Jak nás mění porno pro časopis Respekt zmiňuje příběh třiatřicetiletého manažera v IT firmě Petra, který říká: „Mladý kluk dojde velmi rychle k závěru, že je s ním něco v nepořádku, když nedokáže být tak rychle připraven k tomu, co by rád dělal…Muž má být macho a vždy připraven k sexu, takže kluk se trápí, stresuje. A čím víc se stresuje, tím hůř to jde, tím víc si myslí, že je s ním něco v nepořádku. Je to začarovaný kruh, který může rozseknout jenom informace o tom, že je to normální.“
Jak se dívat na porno dobře
Pornografie může být jednou z dalších možností, jak rozvíjet sexualitu, ale musíme přemýšlet nad tím, jak ji užíváme, za jakým účelem a na co se přesně díváme. Kilián mi popisoval, že už poslední dobou sleduje jen domácí porno. „Tak když už, tak nějaký takový homemade kategorie. Jsou to většinou nějaké páry, co se doma natáčí na telefon. Vypadá to jako reálnej sex. Bioporn. Když hledám porno kompulzivně, tak prostě rychle něco najdu, ale teď když se chci na něco dívat, tak si fakt udělám čas. Může to být cokoliv – třeba i umělecká erotická fotografie. Mě to, čemu se říká klasický porno, ani moc nevzrušuje. Je to takovej mekáč, celý fake. Mekáč je jídlo, co není jídlo. To je to samý s pornem, má to být sex, ale z nějakýho důvodu vůbec není. Ta holka nemá asi moc peněz, je z nějakých blbejch poměrů, tak jí dají pár set dolarů. To fakt vidíš, mně je to až nepříjemný.“
Náš život v pornu
O etickém pornu píše i Johanna Nejedlová v článku pro Heroine Náš život v pornu. Johana zmiňuje například Annie Sprink. Podle všeho jedna z nejznámějších průkopnic ženského porna, která točila dlouhá romantická videa, kde diváci čekají na sex překvapivě dlouho. Bruno mi v rozhovoru řekl, že takhle sleduje film Josefína Mutzenbacher. „Je to porno. Má to několik dílů.“ Film založený na rakouském erotickém románu, který vyšel anonymně ve Vídni roku 1906.
Vlastní porno jako strategii, jak pracovat s „nesledováním“ online pornografie, si vytvořila třiadvacetilatá umělkyně Miriam. „Když jsem byla u babičky a nemohla jsem se dívat na porno, tak jsem si nakreslila tři malinký obrázky, hlavně detaily vniku muže do ženy a prsa a koukala jsem na to při masturbaci. Ty obrázky byly malinký, abych je mohla rychle schovat. Pak i doma, když jsem chtěla pracovat s tím, abych nekoukala na porno, tak jsem si natočila sama sebe při masturbaci, udělala jsem si vlastní porno a dívala jsem se pak na to.“
Masturbace není mužná
Závislost na masturbaci, pornu, vyprázdněnost aktu, problematický sexuální život. Všechny cesty vedou k regulaci, odvykání nebo půstu. Kluci často experimentují s abstinencí od masturbace nejen kvůli závislosti, ale i proto, že se zamýšlejí více nad množstvím energie, kterou do masturbace investují. „Uvědomuju si svojí energii. Hned po masturbaci jde energie dolu. Když potřebuju masturbovat, ale zároveň potřebuju být pracovně produktivní, tak to radši nechám nějak pominout a na později,“ říká Kilián. Dalšími důvody je oddalování orgasmu pro jeho větší sílu nebo posilování pocitu sebekontroly v této oblasti. Existuje mnoho hnutí, která propagují tuto regulaci sexuality či půsty.
Ley ve zmíněném článku pro Rolling Stones také říká, že myšlenka, podle které má abstinence od masturbace značný přínos pro zdraví, je částečně založena na teorii, že zadržování spermatu je spojeno se zvýšením testosteronu a mužské mužnosti. Představa, že je masturbace určitým způsobem feminizující, je ale z větší části „zakořeněna v extrémně zastaralých představách o mužskosti“, z nichž mnohé propagují také krajně pravicové skupiny. Ley konkrétně odkazuje k pravicové extremistické skupině Proud Boys, která se dlouhodobě zasazuje o to, aby se její členové zdrželi masturbace z důvodu, že zvyšuje testosteron a zvyšuje jejich přitažlivost pro ženy.
Zdá se tedy, že je v této oblasti, o které není potřeba se bavit, protože je většinou lidí považovaná za naprosto přirozenou, mnoho momentů pokoušejících a narušujících převážně mužské ego, identitu, touhy a potřeby. Je to téma, které se dá dokonce využít k manipulaci mužů. I proto je třeba temné stránky této problematiky odhalovat. O půstech, regulaci a odvykání více v dalším díle.
Jména a osobní údaje byly kvůli soukromí respondentů pozměněny.
