Proč je dobré si sny zapisovat a mluvit o nich? Lidé, kteří své sny sdílejí, věří, že nám sny mohou změnit život
Vyprávění snů se už neomezuje na naše nejbližší okolí. Neznámí lidé sdílejí svoje sny na internetu nebo dokonce na speciálních schůzkách. Mohou nám sny změnit život? Proč je dobré si je zapisovat? Olga Szkolnicka, která jeden takový sdílecí kruh vede, vypráví o svých snových hledáních i objevech.
Představte si svět, kde jsou sny důležité. Kde si lidé svoje sny vyprávějí ráno u snídaně. Kde jim pozorně naslouchají. Kde se snům důvěřuje a přistupuje se k nim s úctou. Svět, ve kterém žili původní obyvatelé Ameriky, pro něž byly sny navigací na cestě životem a zdrojem naděje. Svět jako na prehistorické Maltě, kde kněžky v megalitických svatyních ve tvaru dělohy hledaly ve snech odpovědi na problémy poutníků. Svět jako v australské mytologii, kde všechno pochází z Doby snů (Dreamtime) a sny utvářejí identitu celého kontinentu. Svět jako v románu Denní dům, noční dům Olgy Tokarczuk, kde je „potřeba vyprávět vlastní sny stejně silná jako hlad. Možná že je dokonce silnější pro ty, kteří ještě před snídaní, hned po probuzení, zapínají počítač a píšou: Zdálo se mi…
Zní vám to zvláštně? Nereálně? Snově? Já jsem se do takového světa dostala. Do společenství snivců.
Po několika měsících jsem si začala všímat opakujících se motivů, sny začaly být zřetelnější, příběhy souvislejší. Objevilo se také to, co mě na snech dodnes uchvacuje nejvíc – jejich synchronicita s bděním nebo se sny dalších lidí.
Moje snové dobrodružství začalo četbou knihy Snář pro ženy (v originále s podtitulem Snění jako duchovní cvičení) americké autorky Connie Kaplan. Právě tam jsem se dočetla o snících kruzích. A ačkoli jsem si v té době sny pamatovala jen sporadicky a nepřikládala jim váhu, samotná myšlenka setkávat se v kruhu a vyprávět si sny na moji představivost silně zapůsobila. Psal se rok 2018, ve světě duchovního rozvoje byly populární ženské kruhy, v módě byla také Lowenova bioenergetická analýza, nenásilná komunikace a Hellingerovy konstelace. O snech se ale moc nemluvilo, a když už se nějaký workshop vyskytl, zaměřoval se spíš na obranu bdělého snění a hledání mimotělních zkušeností. Ve snících kruzích však šlo o něco zcela jiného.
Mít cit pro sny
Na snící kruh, který organizuje Natalia Miłuńska, průvodkyně po světě snů a zakladatelka Školy snění, jsem narazila díky facebookové skupině nazvané – jak jinak – Snící kruh. Toto stále se rozrůstající internetové společenství jako by vypadlo z výše zmíněného románu Olgy Tokarczuk. Lidé tady sdílejí své sny, protože jsou přesvědčeni, že mají hodnotu samy o sobě a není nutné podrobovat je analýze a interpretaci. Sny jsou někdy ilustrované nebo je doprovází písnička. Některá témata se objevují častěji, jiná výjimečně. Někdy se stane, že se několika lidem ve stejnou noc zdá podobný motiv.
Zpočátku jsem se ostýchala a byla přesvědčená, že útržky a izolované obrazy, které si pamatuju, nejsou příliš podstatné. S každým dalším setkáním kruhu, v němž se virtuálně scházelo až osm žen, jsem však snila intenzivněji. Sešit na sny se u mé postele usadil nastálo. Po několika měsících jsem si začala všímat opakujících se motivů, sny začaly být zřetelnější, příběhy souvislejší. Objevilo se také to, co mě na snech dodnes uchvacuje nejvíc – jejich synchronicita s bděním nebo se sny dalších lidí. Naše příběhy a snové motivy se proplétaly a vstupovaly do dialogu s bděním. Takové sny samozřejmě nepřicházejí každý den, jsou jako třešinka na dortu.
Snová spojení
Jsou noci zběsilých útěků, válek, noci nemluvňat, noci podezřelých lásek. Noci bloudění v labyrintech – hotelů, nádraží, studentských kolejí, vlastních bytů. Nebo noci otevírání dveří, krabic, kufrů, skříní. Nebo noci cestování, kdy snící člověk poznává nádraží, letiště, dálnice, motely, ztrácí zavazadla, čeká na jízdenku, bojí se, že nestihne přesednout. Každé ráno by se daly navléknout na šňůrku jako korálky a mělo by to smysl, neopakovatelný náhrdelník, ale sám o sobě úplný a krásný. Podle nejčastěji se opakujících snů by se daly noci pojmenovat. „Noc krmení toho, co je slabé a bezbranné.“ „Noc věcí, které padají z nebe.“ „Noc zvláštních zvířat.“ „Noc dopisů.“ „Noc, v níž se ztrácejí cenné věci.“
***
Pokud se to dělá pravidelně, pokud se pozorně čtou desítky a stovky cizích snů každé ráno, je možné si všimnout, že je mezi nimi vždy jistá podobnost. Už dlouho přemýšlím, jestli si to uvědomují i ostatní.
***
Ti lidé z internetu, k nimž jsem se připojila se svými sny – nic nás tak nespojuje jako sny. Všichni sníme o stejných věcech podivuhodně podobným, chaotickým způsobem. Sny jsou zároveň majetkem nás i všech ostatních lidí.
Ukázky z knihy držitelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk: Denní dům, noční dům (přel. Petr Vidlák)
Snící kruhy mi přinesly neobyčejný zážitek společného snění, ale také mě naučily (či spíše stále učí) mít pro sny cit. Cit je pro tento přístup ke snům klíčový, ačkoli je zpočátku obtížné oprostit se od zvyku interpretovat či analyzovat „hlavou“.
Když posloucháme vyprávění snů v kruhu, necháváme všechny teorie i psychoanalytické dohady za dveřmi. Ke snům přistupujeme jako k daru určenému pro všechny přítomné. Na svůj nebo cizí sen se snažíme dívat jako na film, knihu, obraz či báseň. Odhlížíme od osobních asociací a pokládáme si otázky: Líbí se mi, nebo ne? Jaké emoce ve mně vyvolává? Odpor, strach, smutek nebo možná dojetí či stesk? Nezdálo se mi někdy něco podobného? Nepřihodilo se mi v bdělém stavu něco, co se k tomuhle snu hodí? Když začnou lidé sny komentovat podle tohoto klíče, dějí se úžasné věci. Každý člověk z kruhu přidává k vyprávěnému příběhu svoje asociace a pocity a celá mozaika začíná dávat smysl. Někdy úplně odlišný od „tradiční“ interpretace, mimo významy popsané ve snářích. A tak se sen o vypadlém zubu náhle stane příběhem o odvaze nebo slova z jednoho snu dostanou od jiné osoby z kruhu melodii a najednou vznikne písnička.
Je třeba zdůraznit, že snící kruhy nejsou terapie. Nemají nic společného ani s psychoanalytickými teoriemi vousatých pánů z devatenáctého století. Může se stát, že setkání snícího kruhu bude mít uzdravující či osvobozující efekt, ale je to spíš vedlejší účinek než vlastní cíl – tím je totiž prožitek spojení. Pokud se tedy potýkáte s obtížnou životní situací, kterou doprovázejí nepříjemné sny, zapracujte na nich pod vedením certifikovaného terapeuta. Pokud však umíte překročit přístup, kdy vnímáte sny jako příběhy o sobě, a chcete zakusit jinou perspektivu, lze vám snící kruh rozhodně doporučit.
Jak začít vnímat sny?
Nejdřív se pořádně vyspěte! To není vtip – hluboké snění vyžaduje odpočaté tělo. Pokud máte problém dospat, sledujete po nocích seriály nebo vás budí agresivní budík, je šance na klidný spánek a zapamatování snu malá. I když si po probuzení budete něco pamatovat, pravděpodobně se vám bude zdát o každodenních věcech nebo o útěcích, honičkách a o tom, že vám uletělo letadlo.
Proto se nejdřív postarejte o spánkovou hygienu a odpovídající délku spánku – nejlépe osm hodin nebo víc. Před usnutím nescrollujte; modré světlo má negativní vliv na mozek a znemožňuje mu přepnout do režimu spánku. Raději si dopřejte koupel, dejte si čaj (skvělá je levandule), vyvětrejte ložnici. Možná patříte k lidem, kteří potřebují zátěžovou přikrývku, naprosté ticho a tmu. Nebo vám při usínání pomůže příjemná hudba. Před usnutím si můžete krátce zameditovat nebo v duchu „proscanovat“ celé tělo, aby se uvolnilo. Nezapomeňte si k posteli připravit tužku a papír, sen je totiž nejlepší zaznamenat hned po probuzení.
Hádej, co se mi dneska zdálo
Vyprávět sny přátelům nebo rodině je skvělý návyk, který podporuje snění. Samozřejmě pod podmínkou, že druzí mají chuť naše sny poslouchat. Bonton snivců vyžaduje, abychom se nejdřív ujistili, že si někdo chce náš sen poslechnout (zejména, pokud se v něm objevil). To je opravdu důležité. Upřímně – sny nejsou pro každého stejně fascinující jako pro samotného snivce.
Jsou pro Vás sny důležité?
Nemáte-li komu svoje noční dobrodružství vyprávět, můžete se o ně podělit ve virtuálním prostoru. Na Facebooku najdete hned několik vhodných skupin, já patřím do už zmíněného polského Snícího kruhu (Krąg Snów). Má několik tisíc snících členů, takže se tu nová vyprávění objevují každý den. V Česku jsou snící kruhy ještě novinka, ale už se pomalu začínají objevovat workshopy nebo kurzy.
Škola snění
Dá se snění vůbec naučit? Natalia Miłuńska, zakladatelka školy, je přesvědčená, že každý snící člověk má vlastní talent snít a může ho rozvíjet. Vypracovala autorskou metodu práce se sny, kterou popsala ve své knize Mapy snů. Kniha je zároveň souborem cvičení k samostatné práci – můžete do ní psát a kreslit, abyste svou snovou krajinu lépe poznali.
Škola snění pořádá také intenzivní tříměsíční kurz snění. Program je velmi bohatý: začíná se nácvikem uvolnění těla i mysli, pokračuje cvičením na aktivní představivost, nechybějí meditace, přednášky, on-line workshopy či živé vysílání s otázkami a odpověďmi. Na lekcích kreslíme mapy snů, vytváříme dreamláže (koláže z opakujících se motivů ze snů), učíme se rozlišovat různé typy snů. Connie Kaplan jich ve své knize specifikuje celkem třináct. Ale Natalia nás povzbuzuje, abychom si její teorii přizpůsobili na míru a našli si vlastní kategorie.
Zahoďte snář
Naučila jsem se, že hledat významy snů ve snářích nemá valný smysl. A že je zbytečné žádat jiné lidi, aby interpretovali můj sen. Nikdo mi neřekne, co znamená, protože každý z nás má svůj individuální snář. Pokud se mi tedy často zdá o bazénu, nejdřív si na papír vypíšu, co se mi s bazénem asociuje, a potom se dívám, jestli něco z toho nerezonuje s mými sny. Samozřejmě, že asociace a znalosti jiných lidí se také mohou hodit, proto ve Škole snění společně hloubáme nad tím, co mohou znamenat nejčastěji se objevující témata – například sny o domově, zvířatech nebo velmi populární sny o záchodech.
Škola je spíš o citu než o interpretaci, takže základní otázka není „Co by ten sen mohl znamenat?“, ale „Jak já coby snivec ten sen cítím?“. Velkým objevem pro mě byla možnost nechat si zdát o nějakém problému nebo vysnít nový konec nepříjemného snu. To rozhodně doporučuju.
Zcela novou perspektivu, velice odlišnou od té všeobecně uznávané, mi přineslo zjištění, že ne všechny sny jsou o mně. Stejně jako to, že je možné snít pro někoho nebo pro svět. Zvlášť to poslední se mi zdá důležité v okamžicích, kdy cítím bezmoc kvůli současné klimatické či politické situaci. Ale když se dá za světový mír demonstrovat nebo meditovat, klidně za něj člověk může i snít.
Nejdřív se pořádně vyspěte! To není vtip – hluboké snění vyžaduje odpočaté tělo. Před usnutím nescrollujte. Raději si dopřejte koupel, dejte si čaj (skvělá je levandule), vyvětrejte ložnici.
K čemu to všechno je?
Když se mě moje máma ptá, k čemu mi ta škola snění vlastně je, moje odpověď má tři hlavní body. Zabývat se sny mi pomáhá lépe poznat samu sebe; je to skvělá škola osobního i duchovního rozvoje. Když jsem na kruh narazila, ani jsem si neuvědomovala, jak moc potřebuju nějakou formu duchovnosti, která nebude spojena se žádným náboženstvím ani New Age ezoterikou. Nemyslela jsem si, že právě díky snům pocítím, že jsme spolu všichni spojení, ale přesně to se stalo.
Kromě toho sny stimulují kreativitu. Dají se popsat, nakreslit, zazpívat, zatančit. Dají se z nich dělat mapy, filmy, komiksy, koláže, obrazy, básně, melodie. Funguje to na obě strany – čím častěji se sytím uměním, tím více hudebně nebo výtvarně bohaté moje sny jsou. Čím víc času věnuju snění ve dne, tím víc možností se objeví v noci. Taková práce se sny je trochu jako spojování teček, hledání vazeb, někdy nevážné, protože sny mívají dobrý smysl pro humor.
Nesmím zapomenout ani na sociální rovinu. Moje mezilidské kontakty se díky snům posunuly na jinou úroveň. Navázala jsem taky jedno mimořádné přátelství. Zatímco small talk nesnáším, povídání o snech dokáže skvěle sbližovat. Když čtu každý den sny lidí, které určitě nikdy osobně nepoznám, jsem vděčná, že existují a sní. Sny mají velkou cenu – když je vyprávíme, tkáme nové vzory, snujeme nový příběh.
Z polštiny přeložila Anna Šašková Plasová.
