Ester Geislerová: Máme být hodné holčičky, a tak v sobě pořád něco dusíme. Vztek ale může být ozdravný

Na výstavě Co jsme měli říct a neřekli pátráte po příčinách odcizení v partnerských vztazích. Co jste zjistila? Vychází neporozumění právě z nedostatku komunikace?

Těch příčin můžou být desítky, těžko to shrnout stručně. Sama jsem hodně věcí pochopila i díky přednáškám o vztazích, které už šest let děláme s párovým terapeutem Honzou Vojtkem. Mám pocit, jako bych díky nim dostala baterku, kterou si můžu posvítit na situace, s nimiž jsem se setkala už dřív nebo se mi naopak dějí právě teď. Úplným základem je emoční inteligence, kterou se všichni od dětství, za pochodu učíme. Něco odkoukáme od rodičů, kteří nám svým chováním něco poodhalí, něco si odneseme ze svých prvních vztahů. Všichni přitom děláme chyby, ze kterých se někdo poučí dřív a někdo později. Přemýšlím, jak to pojmenovat nějakou zkratkou…

Klidně to vezměte zeširoka.

Dobře, jen budu muset mluvit přímo o sobě. Co se komunikace týká, kdysi dávno se mi ve vztazích stávalo, že jsem některé věci neuměla říkat anebo radši neříkala, protože jsem si myslela, že bych tomu člověku mohla ublížit. Neuvědomovala jsem si přitom, že tím nejvíc ubližuju sama sobě. Kdybych se ozvala, měl by ten druhý šanci něco pochopit a třeba to změnit. Pak byla období, kdy už jsem svoje pocity sdílela nahlas a srozumitelně, jenže když lidem chybí schopnost nahlížet na věci z cizí perspektivy, můžete s nimi komunikovat, jak chcete, a stejně mezi vámi nedojde k propojení. Je to jejich charakterovým nastavením.

Vím, že už není moc in mluvit o období covidu. Právě tehdy jsem ale měla mentální prostor zpracovat některé úzkosti a bolesti z minulosti. Někdy se nedá dělat nic jiného než sedět a být s tou bolestí, třeba i plakat. A ideálně pak jít na terapii, kde ji můžete ošetřit a prozkoumat s odborníkem, správně ji zpracovat. Stejně ale vždycky bude co otevírat.