Boys Will Be Boys (Kluci jsou prostě kluci)

Působí to jako neškodný povzdech nad tím, že je malý kluk divočejší a rozjívenější než jeho sestra, ale v důsledku je toto vnímání nebezpečné pro celou společnost. Touto hláškou často omlouváme a vysvětlujeme určité chování kluků, teenagerů a nakonec i dospělých mužů jako přirozené a nezměnitelné. Už od raného dětství přistupujeme k dětem různě – kluk má vyrážet za dobrodružstvím, lézt po stromech, rozbíjet si kolena a přijít domů celý zabahněný. Dívka má být mírná, klidná, poslušná, hrát si s panenkami a nepotřísnit si bílé šatičky.

S postupujícím věkem může růst závažnost klučičích lumpáren, ale společnost to dále vyhodnocuje jako přirozenou potřebu se vybouřit, protože testosteron. Z takového podhoubí ale s dosažením dospělosti už může jít o patologické jevy a trestné činy. Pořád nám přijde tak nějak normální, když se chlapi opijí, rozmlátí pár židlí a poperou se. A takové omlouvání údajné mužské přirozenosti pak vede taky k většímu přijímání sexuálního násilí jako něčeho, s čím se máme smířit. "Chlapi jsou prostě takoví, to je příroda, to nezměníš." "Chlapi" jsou zde vnímáni jako pudová zvířátka, která se nedokáží udržet, sex potřebují a je v pořádku, když kvůli němu vyvíjejí na ženy nátlak a někdy si ho nakonec vezmou i silou. Boys Will Be Boys úzce souvisí s toxickou maskulinitou a je jedním z podložních motivu tzv. rape culture.

patriarchát, toxická maskulinita, patriarchální diskurz, rape culture, sexuální obtěžování, hormony, pudy, biologie, testosteron