přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Holky a animáky: takhle v nich sebevědomí neprobudíme

Lepší se to. Ale v populární kultuře, odkud si naše děti ve velké míře berou své vzory i představy o světě, jsou ženské hrdinky pořád béčka. A i když náhodou mají hlavní roli, pořád se dozvídají především to, že světu šéfujou chlapi.

Většina dětí umí ve dvou letech rozlišovat muže a ženy a používat správně rodová zájmena. Do sedmi let už se kluci a holčičky naučí docela dost o tom, co od nich očekává náš – binární – genderový systém. A podstatnou část z toho si osvojují nevědomky z populární kultury.

Před pár lety analyzovali výzkumníci z granadské univerzity 621 ženských i mužských postav z celkem 163 animovaných seriálů včetně Monster High nebo Crayon Šin-čan. Vyšlo jim, že v nich ženy bývají často odsouzeny k druhořadým rolím: jsou to kamarádky a matky hlavních animovaných hrdinů a padouchů nebo jim dělají doprovod.

Nejenom že jsou ženské postavy v kreslených seriálech málokdy hlavní hrdinky, ještě k tomu se topí ve stereotypech. Ve své studii španělští vědci uvádějí, že většina animovaných žen jsou materialistické, žárlivé a povrchní postavy posedlé svým vzhledem a bažící každému se zalíbit.

Audi se v reklamě z roku 2016 pokusilo nově promyslet, co rády dělají animované hrdinky

A když už je žena v hlavní roli, musí upevňovat otřepané „pravdy“ o ženách.

Umějí princezny vládnout?

Kupříkladu v Pocahontas z roku 1995 Disney ukazuje, že ani animovaná žena „nemůže mít všechno“. Indiánská princezna si v pohádce musí vybrat mezi úspěchem ve veřejné sféře a šťastným romantickým životem.

Pocahontas není žádná výjimka: studie ukazují, že ve všech princeznovských disneyovkách natočených v letech 1989 až 1999 mají mužské postavy třikrát víc prostoru než ty ženské.

Američtí lingvisté zjistili, že mužské postavy mluví v Malé mořské víle 68 procent času, v Krásce a zvířeti 71 procent, v Aladinovi 90 procent a ve zmíněné Pocahontas 76 procent. Mořská víla Ariel dokonce byla ochotná vzdát se řeči úplně a do konce života být němá – výměnou za muže.

Děti taková poselství berou vážně, moc dobře vědí, že kluci bývají superhrdinové a holky zase princezny. Pro mladé ženy je tak o to těžší si představit, že ve skutečném životě můžou hrát hlavní roli.

Na rozdíl od superhrdinů, kteří využívají svoje superschopnosti ke zvyšování obecného blaha, animované princezny se soustředí hlavně na svůj osobní život, nikoli na ten veřejný.

Nutno přiznat, že Disney od dob pasivní Sněhurky z roku 1937 a submisivní Popelky z roku 1950 prokázal určitý posun k lepšímu. V posledních letech společnost vyprodukovala i ženské postavy, které hrály skutečnou hlavní roli, zejména ty v Legendě o Mulan z roku 1998 nebo v hitu Ledové království z roku 2013.

I sdělení těchto filmů však zůstávají uvězněná v těch nejkonvenčnějších disneyovských stereotypech.

Mulan je odvážná čínská válečnice. její lid k ní vzhlíží a následuje ji – jenže nikdo neví, že je ve skutečnosti žena, protože všechny oklamala chlapeckým účesem. Poselství je následující: jestli chceš úspěšně vládnout, vypadej a chovej se jako muž.

Slova chvály, že není „klasický princeznovský film“, si vysloužilo Ledové království. Jde o příběh dvou sester, které ke své záchraně nepotřebují žádného krásného prince – na konci filmu zachraňuje jedna druhou díky vzájemné sesterské lásce.

Vůdčí schopnosti hlavní hrdinky Elsy jsou ovšem pochybné. Jako starší sestra sice zodpovídá za vládu nad zemí, jenže jakmile znervózní, nechává se ovládnout emocemi. Přestože to myslí dobře, neumí s mocí efektivně zacházet.

Kvůli ní proto nakonec celé království zamrzne a ona sama se uchýlí do samoty. Jinými slovy jí chybí emoční inteligence.

Zapište si za uši

Co jsme se dneska naučili? Opakujte po mně, děti:

  • Vést ostatní je mužská záležitost.
  • Ženy dokážou vést líp, když vypadají a chovají se jako muži.
  • Úspěch ve veřejné sféře ohrožuje ženin osobní život.
  • Když se u žen projeví emoce, přestanou se chovat racionálně a jejich způsobilost někoho vést selže.

Není nijak překvapivé, že se lekce, které si od dětství takhle hluboko vrýváme, odrážejí každodenně i v médiích pro dospělé – třeba když referují o ženách v politice, které pak čelí stereotypům a překážkám, jaké jejich mužské protějšky naprosto neznají.

Hračky pro holky, jak můžete soudit z toho, že jsou v růžové. Foto: janetmck/flickrCC BY

Vždyť je to jenom hra

„Tak moment! Nezacházíme už trochu moc daleko?“ ptají se někteří komentátoři. Dívat se na disneyovky a hrát si na jejich hrdiny – to je přece normální dětská záležitost, zábava, hra.

Ne tak docela. Ostatně právě na tuto otázku se zaměřili akademici z univerzity Bringham Young v Utahu, kteří zpovídali a pozorovali 198 dětí ze školek, chlapců i děvčat.

Došli k tomu, že čím výrazněji se dívky identifikovaly s „princeznovskou kulturou“, tím víc se u nich projevovaly vzorce chování odpovídající stereotypům o ženách, sugerujícím, že nejcennějším kapitálem, který žena má, je krása, roztomilost a poslušnost. Tato studie empiricky dokazuje, že obavy, které sociologovéfeministky projevují už delší dobu, jsou oprávněné.

Uznat fakt, že západní společnost si ve zobrazování žen ve vůdčích pozicích nevede dobře, neznamená, že budeme dětem zakazovat dívat se na pohádky. Není nic špatného, když si holka hraje na princeznu – tedy pokud si může současně jít zakopat s fotbalovým míčem, zatloukat hřebíky, hrát na bicí a snít o tom, že z ní bude vědkyně, inženýrka, astronautka nebo hasička.

Takhle vypadá hrdinka, která dokáže vést. Naušika, princezna z Větrného údolí

Stejně není žádný důvod, proč by si kluk v převleku za svého oblíbeného superhrdinu neměl hrát na to, že se stará o panenky, vaří večeři nebo luxuje dům.

Všechny hračky pro všechny

Francouzský obchodní řetězec System U přišel o svátcích v roce 2015 s unikátní reklamní kampaní. Kupující upozornil, že neexistují žádné zvláštní hračky pro kluky a hračky pro holky – jsou to prostě jenom hračky.

Reklamě pod hashtagem #GenderFreeChristmas se daří reflektovat klišé, která děti obklopují již od narození. Říká totiž, že naše vnímání genderu (holky mají rádi kuchyňky, kluci si hrají se zbraněmi) je do velké míry ovlivněno tím, co nás učí v dětství.

Tyhle stereotypní představy se rozpadnou ve chvíli, kdy pustíte skupinu malých dětí do místnosti plné hraček. Holčička běží k modelu auta kluk si jde ukořistit panenku.

Na genderové stereotypy si čím dál víc dávají pozor – ať už je k tomu vede ohled na zisk, nebo na sociální odpovědnost – i firmy, které je vyrábějí a prodávají. Kupříkladu švédské řetězce Toys R Us a BR-Toys oznámily, že přestanou vydávat zvlášť katalogy pro holky a zvlášť pro kluky a že už nebudou hračky třídit do „holčičích“ a „klučičích“ regálů.

Přes to všechno jsou to nakonec hlavně rodiče, kdo s dětmi musí mluvit o významu toho, co vidí kolem sebe. Je potřeba, aby děvče rozumělo tomu, že princezna je jen jeden z možných vzorů – a že existuje i superhrdinka Wonder Woman, důvtipná Velma ze Scooby-Doo nebo Peppa Prasátková (kterou jeden konzervativní bloger přejmenoval na „divnou feministku“).

A v neposlední řadě je podstatné, aby si dospělí dali pozor, aby v každodenním životě neposilovali škodlivé stereotypy tím. Aby dívky necítily, že nejcennější je, když vypadají jako rozkošné malé princezny.

Článek, který vyšel na webu The Conversation, pro Heroine přeložila Gaby Khazalová

Popup se zavře za 8s