Vít Samek o mrtvici. S pacienty se nediskutuje

Cévní mozková příhoda je pro záchranáře diagnóza jako dělaná. Je to velmi vážný stav, který řeší záchranky dnes a denně, přitom diagnostika je relativně snadná a návaznost center, kde akutní mrtvice řeší, je velmi dobrá.

Povím vám příběh inspirovaný skutečnými událostmi. Jednou jsme přijeli pro mladýho chlapa, nebylo mu ani čtyřicet. Manželka byla dost vyděšená, šla pro nás před barák a cestou vysvětlovala, že si nejdřív myslela, že je manžel opilej, protože tak divně mluví. Dokonce se pohádali. Potom si ale všimla, že i málo hýbe pravou rukou. Pán byl celkem jasnej, porucha řeči, pravostranné oslabení. Příznaky začaly asi před dvaceti minutami. Odebrali jsme anamnézu, manželce jsme vysvětlili, že je výborná a báječná, a že musíme letět do špitálu, ať si zavolá za půl hodiny na 155, aby se dozvěděla, kam jsme pána odvezli.

Předali jsme ho tehdy do Motola na urgentní příjem, kde nás avizoval náš dispečink. Neurolog už na nás čekal. Než pacient pokračoval na CT vyšetření mozku, nestrávil na urgentu ani pět minut. To už jsme ale museli jet, protože na záchrance se nezastavíte. Párkrát jsem si na něj potom ještě vzpomněl. Jak asi dopadl? Vypadal celkem ve formě, byl mladý, pokud by ho v Motole dobře porychtovali, mohl normálně fungovat klidně dalších 40 let.

Měsíce běžely a já na pána zapomněl, v tom množství falů byl prostě jeden z mnoha. Asi za půl roku jsme jeli na stejnou adresu. Byla mi povědomá, ale netušil jsem, za kým jsem tam byl a co mu scházelo. Před barákem čekal takovej mladší chlap, do čtyřiceti. Byl mi trošku povědomej, ale pořád jsem nevěděl. Ve výtahu mi říká: „Vy si mě nepamatujete, co?“ Vysvětlil jsem mu, že bohužel a že toho máme moc. „Vezl jste mě před půl rokem s mrtvicí do Motola.“

V tom mi to celý došlo. Mladej chlap, ještě mladší manželka, on měl před půl rokem mrtvici, ona má teď těhotenský komplikace! „No tak to vás asi v Motole dobře opravili, když máte těhotnou paní, co?“

Vyprávěl, jak dostal hned po CT nějakou kapačku a za pár desítek minut už mluvil normálně a hýbal vším. Vrátil se domů a s manželkou si řekli, že život není věčný a není na co čekat, takže je teď těhotná. Její stav naštěstí nebyl vážný, převezli jsme jí na gynekologii, odkud šla ještě ten den v pořádku domů a my měli happy end jak málokdo.

Nic mi není, nikam nejedu!

Šťastné konce jsou supr, nicméně CMP je diagnóza vážná a blbá, i když se dá takhle šikovně zvrátit. V té kapačce, kterou náš pán dostal, byla trombolýza. Velice účinná a šikovná věc, která může příčinu mrtvice rozpustit. Její účinnost se ale s každou další minutou od vzniku mrtvice snižuje. Proto nepodceňujte příznaky cévní mozkové příhody a záchranku volejte okamžitě. To vám dá tu největší šanci, abyste mohli dopadnout jako náš pán.

Někteří pacienti s cévní mozkovou příhodou odmítají zavolání záchranné služby. V tom není podle mě úplně problém – jsou totiž typy mrtvic, při kterých pacient o svém deficitu neví. Vyzvěte ho, ať předpaží obě ruce, on předpaží jednu, ale má pocit, že zvedl obě a že všechno je v pořádku. Pokud se takového člověka zeptáte, jestli si přeje záchrannou službu, logicky ji odmítne – cítí se dobře, o příznacích neví, tak proč záchranku?

Někteří jiní o příznacích vědí, ale bagatelizují je. Jak jsem řekl, v tom nespatřuji jádro problému; problém nastane až ve chvíli, kdy takového pacienta okolí poslechne a 155 nezavolá. K tomu se váže moje druhá, ne tak happyendová historka. Povím vám o dvou pacientech: Oba muži, oba mladí, oba přerostlí, a asi i proto poněkud autoritativní.

Dva konce

První měřil dost přes metr devadesát, jeho partnerka byla drobná a mladší. Byli doma a on náhle začal divně mluvit – občas spletl slova, občas řekl nějaké zcela nesmyslné, navíc se trošku divně hýbal. Partnerka chtěla (a měla) zavolat rychlou. Partner jí to navzdory poruše řeči zakázal (vyslovit „Ne!“ a tvářit se u toho zle totiž ještě zvládl). Zkoušela to víckrát, ale její partner to odmítal čím dál zlostněji.